Dějiny Slovinska

Slovinsko bylo osídleno již od pravěku, přičemž existují důkazy o lidské přítomnosti staré až 250 000 let. Historicky je země křižovatkou slovanských, germánských a románských kultur a jazyků. Území dnešního Slovinska bylo součástí řady států, včetně Římské říše, Byzantské říše, Karolínské říše, Svaté říše římské, Uherského království či Benátské republiky.

V říjnu 1918 Slovinci spoluzaložili Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů, který se v prosinci téhož roku spojil se Srbským královstvím a vytvořil Království Jugoslávie. Během druhé světové války bylo Slovinsko okupováno a rozděleno mezi Německo, Itálii a Maďarsko, přičemž menší část připadla Nezávislému státu Chorvatsko, který fungoval jako nacistický loutkový stát. Po skončení války v roce 1945 se Slovinsko stalo opět součástí Jugoslávie. Přestože byla Jugoslávie spojencem východního bloku, po rozkolu mezi Titem a Stalinem v roce 1948 nikdy nevstoupila do Varšavské smlouvy a v roce 1961 patřila mezi zakládající členy Hnutí nezúčastněných zemí.

Slovinsko vyhlásilo nezávislost 25. června 1991, což vedlo k okamžité reakci Jugoslávské lidové armády. Následovala krátká, ale intenzivní desetidenní válka za nezávislost, během níž slovinské ozbrojené síly dosáhly nečekaného úspěchu. Boje byly ukončeny v červenci díky Brionské deklaraci, dohodnuté pod záštitou Evropských společenství. Deklarace zároveň stanovila tříměsíční moratorium na nezávislost. Po jeho uplynutí slovinská skupščina definitivně potvrdila nezávislost země. Slovinsko bylo 22. května 1992 přijato do Organizace spojených národů.