19. červenec 1992 byl pro mne nevšední den. Započala nová etapa mého života. S bratrem Karlem jsem se vydal na svoji první cestu stopem do zahraničí. Celkem jsem sice podnikly takové cesty jenom dvě, ale pro mě tím započala dlouhá řada cest která, jak pevně doufám, jen tak neskončí. Z Nové Paky jsem se do Prahy ještě vydali vlakem. Měli jsem studentské slevy a ušetřili jsem tak čas. Z Prahy jsem pak již začali stopovat. První auto nás vzalo jenom kousek za Beroun. Z nájezdu na dálnici nás za chvilku vyhnali policajti. A tak jsme se vydali pěšky po vedlejší silnici. Za chvilku nás naštěstí vzal řidič do Zdic. Zde v té době dálnice končila, a tak jsem mohli opět začít stopovat na "hlavním tahu". Zde pak došlo k "zlomu". Zastavil nám americký voják sloužící u Norimberka, a tak jsem se díky němu dostali až do německého vnitrozemí. Na hranicích byla dlouhá fronta kamionů, silnice úzká až ucpaná. A tak se slovy:" We Americans are crazy" sjel na rozestavěnou prašnou dálnici a dlouhou kolonu objel. Zbytek cesty do hlavního cíle naší cesty Paříže už byl bezproblémový. Na německofrancouzské hranici nám zastavil Němec pracující v La Defense, a ten nás vzal až do centra. Cestou jsem ještě pojedli v dálničním bufetu, který se nám ale tenkrát zdál přepychový jak v "Jiříkově vidění". Do Paříže jsme přijeli půl hodiny po půlnoci a "ubytovali" se v parku pod Tour Eiffel.
Chodili jsem pořád pěšky a strava nebyla nejvhodnější. Bylo to pro naše necvičené organismy náročné. I proto se mi na těle začaly objevovat červené skvrny z nedostatku vitamínu. Ale tento důvod jsem v té době jěště neznal. V městě na Seinou jsme strávili čtyři dny. I to bylo žalostně málo na všechny ty nádherné památky.Pak jsem se stopem vydali směrem na Francouzskou rivieru. V druhém největším francouzském městě - Lyon. Zde jsme se díky zmiňovaným zdravotním problémům rozhodli raději nepokračovat dále na jih, ale jet skrze Švýcarsko domů.
V Ženevě Karel potkal kamaráda z vojny, který se vracel ze Španělska autobusem do Čech. Po celodenní prohlídce města jsme se rozhodli, že pojedu raději rychle domu a tak jsem se ze Ženevy vrátil do Prahy autobusem. Hnedka jsem raději šel do nemocnice, kde mi příčinu vysvětlili a předepsali vitamíny. Domu jsem z Prahy již dojel zase stopem 26. července. Karel se vrátil stopem o den později.