Při stopu
- přímo z auta jsem zavolal kamarádovi, kterého jsem jel do Utrechtu navštívit. Ten pak řidiči nadiktoval kde bydlí a tak jsem byl zavezen přímo k němu - zkrátka lepší než taxík.
V Paříži mi zastavilo auto, ale za odvoz do asi 400 km vzdáleného Lyonu chtěl 200Fr. Mimochodem, zpáteční lístek na TGV Pyříž-Lyon stál prý 500 Fr.
Když jsem šel pěšky z Nice do Monaka, tak u mne zastavil kluk na motorce a hned uhádl, že jsem Čech. Prý tak často jako Češi nikdo jiný nestopuje. Chvilku na to, aniž bych stopoval, u mne zastavil Francouz belgického původu a vzal mě do Monaka.
Z Aix-en-Provence mě do Lyonu vzal trochu "divný" Francouz. Říkal, že nejede přímo do Lyonu, ale do vesničky poblíž. To mně vyhovovalo, nechtěl jsem do druhého největšího města přijet v noci. On mě nabídl, že mohu přespat u něj. A když mu pomůžu s nábytkem, tak že mě ráno vezme do města. Také ale že tam neteče voda a nejde proud. A pro klíčky od toho baráku si nejdříve zajede do Lyonu. Už byla noc a ještě přišla bouřka. A tak jsem to risknul. Nakonec se moje obavy jak to vše dopadne rozplynuly. Ráno jsme na návsi posnídali a pak přijel jeho polský otec. Ten měl velkou radost, že pomáhám jako Slovan Slovanovi a poté, co jsem se na jejich druhé chalupě vysprchoval, jsme jeli do města na oběd jako staří známí. Takový oběd jsem nikdy předtím ani potom neměl. Zval mě, že mohu jet s nimi dolů na "Francouzkou rivieru", ale odtud jsem právě přijel - škoda. Tak někdy příště.