These are parts of emails that I sent home to my friends.
Caribou
... Although I have borrowed a bicycle I took a bus 25 kilometres into Denali national park. The begining is 18 kilometres long uphill and one time it was enough. From Savage river I drive bicycle about three kilometres. At the moment when I am just about to start to read a book I see a big horns. The animal is pretty close to me behind a huge bush. The distance could be only 10 metres. Instead of book I pull out of my little bag camera. Wind blows in right direction. I try carefuly move to better position and to take a few pictures of that beautyful caribou. I could watch that show for a half hour....
Service call
.....vcera jsem uz byl na odchodu z prace, kdyz v tom prisel "servis call" ze u Eielson, cca 100 kilaku v parku, nejde nastartovat autobus. No, a protoze tuto noc zde zustavali snad jen tri mechanici, tak jsem se rychle nabidl, ze bych pro nej mohl jet. Minimalne dva musi zustat v "zakladne". Stejne tak na takovy vyjezd musi byt dva. Jeden ridi zpet pripadne opraveny bus a druhy auto kterym se tam jede. No a vyslo to. Takze jsem si rychle pribalil svetr, jidlo a fotak a s Hermmanem jsem vyrazili do parku. Cestou tam jsme videli vice jak deset karibu a jeden parek medvidku. V jednom prudkem a dlouhem stoupani jsem dojeli karibu. Silnice byla uzka. Kdyz jsme se ho pokusili predjet, tak se dal do klusu. Pritom pajdal na levou predni nohu. Bohuzel nemel kam uhnout. Po leve strane prudky sraz, po prave strma stena. Takze jsme asi tak tri kilaky museli pomalinku za nim.
Bohuzel v jihozapadnim cipu parku je jiz nekolikaty den lesni pozar. Takze ackoliv jsem byl na miste s nadhernym vyhledem na Mt. Mckinley, diky hustemu kouri jsme nevideli vubec nic. Autobus se podarilo opravit velice rychle. Silnice v praku je totiz takova polni sterkova hlinenna cesta. Takze stacilo vycistit jeden kontakt a autobus naskocil.
Pri zpatecni ceste, celkem vylet trval 6.5 hodiny, jsme si udelali zastavku a najedli se na krasnem miste s vyhledem na Alaska Range (bohuzel take trochu zakoureny a jiz i v soumraku). Hermman jede prvni, ja si udrzuji odstup tak jeden dva kilometry. Jiz tu totiz delsi dobu poradne nesprchlo a tak se od aut na prasne ceste poradne prasi.
Dalsi zastavku si vynucuje medvedice s malim medvidatkem. Jsou hnedka u
cesty a proto si je muzeme pekne prohlednout. Abych je nerusil, vypinam
motor. Hermman odjizdi. Ja si je preci jen v te tme pokousim vyfotit.
Grizzlici prisli totiz blize k ceste. Dokonce par metru zamnou se rozhodli
cestu prejit. Pokousim se nastartovat auto. Nejde to. Je to automat a tak
vetsinou nejde nastartovat kvuli zarazene rychlosti. Snazim se proto znova
zaradit "parkovani". Jak uz to tak byva, kovarova kobyla chodi bosa a servis truck je v hroznem stavu. Ani palubni pristroje nejsou podsvicene. Dvere nejdou poradne zavrit... S mrazenim v zadech si uvedomuji, do jake jsem se dostal situace. Grizzliky za zady. Houstnouci tma. Hermman
vzdalujici se nekde v predu a desitky kilometru v okoli nic nezli
divocina....
Konecne se podarilo s radici pakou pohnout a auto nastartovat. Slapu na plyn, abych kolegu dojel. Po dalsi hodince uhaneni ztichlym parkem se konecne priblizujeme k zakladne. Pul hodinky po pulnoci hlasim dispecinku navrat.
Cesta k Arctic Circle
...od Fairbanks az po Yukon River to je kopcovity a cely zalesneny. Je to nadhera, ale mozna by se tam obtizne podnikaly treky. Primo v lese by asi nebyla velka viditelnost atd. V Yukon River jsme se vykoupali. Voda nebyla cira, asi diky destum. Ale prekvapila me jeji teplota. Byla tepla jak v ceskem rybnice v lete. A to na asi ctvrtou nejvetsi reku v SA je co rict, ne? Pamatuji si, ze Colorado River v Grand Canyon je uplne ledova, ale jak jsem se docetl, je to diky prehrade, kterou vybudovaly nad kanonem. Diky ni klesla teplota reky, ale uz nevim o kolik.
Par kilaku za Yukonem se teren zmenil. Nejdrive se zmensovaly a ridly stromky. Pak se temer ztratily. Byla obrovska viditelnost, teren stale zvlneny, ale jiz by se daly podnikat lehke vylety. Vede zde Dalton Hwy. My jsme prespali asi 30 kilaku, mozna min, jizne od polarniho kruhu. Auto jsme nechali u silnice, podle ktereho vedl ropovod. Ropovod je casto veden v zemi, takze zvirata muzou volne migrovat. A jinde je porad zvednuty do vysky, ze podnim muze i vysoka projit.
Vyslapli jsme si na jeden kopecek. Sli jsem velice pomalu, protoze jsme kazdych par metru museli zastavit. Byl by to hrich tak velke boruvky tam nechat lezet ladem :) Z vrcholku jsme
pozorovali zapad slunce. Slunce zapadlo za pohori lemujici severni
horizont. Zapadalo velice pomalicku a my jsme zacinali klepat kosu :)
Vubec to nebylo takove to rychle "zblunk" jako do more. Pak jsem se
vratili k batohum a postavili stany, varili veceri (Luzana) rozdelali ohen
a kecali. Nad severnim horizontem bylo porad mozne spatrit cervanky. Kdyz
jsme sli konecne spat, bylo kolem pul treti rano a obloha jiz zacala
blednout. Takze ty cervanky tam vlastne byly pres celou "noc" :) Pokud bych
tam jeste jednou jel, urcite bych jel ale az na sever. Je tam dalsi pohori a
je to tam jeste zajimavejsi (podle mistnich). Ten kdo dojede "jen" k
Yukonu, prichazi o hodne :(.
Přišel posnídat:
V sobotni rano se mi vubec nechtelo vstavat. Byl jsem unaveny. Pracuji od sesti rano. Se spolubydlicim jsem sel v pul sedme na snidani. Jime v jidelne zvane "ZOO" a vzdalene asi 500 metru od "shopu" - garaze, ve ktere pracuji. Deseni rano bylo opet zatazeno a ja jsem se jeste poradne neprobudil. V jidelne bylo priblizne deset lidi. Snidam teprve par minut kdyz v tom prihozi osoba oznamuje, ze hned vedle jidelny je cerny medved. A opravdu. Jeste ze se dvere do jidelny oteviraji smerem ven. Objevili jsme na nich otisk predni tlapky, jak se meda snazil pripojit a posnidat snami. Musim se usmivat, kdyz se snazim predstavit tu moznost, jak si proste vkraci do jidelny medved :) Nevim jakou paniku by to asi zpusobylo. Jeste s par lidma jsem se na neho sel mrknout. Ja jsem ho videl pote, co obesel jidelnu. Odklusaval pres vymiceny prostor. Divim se, ze sem dorazil prave nyni, kdy se tu zacal stavet novy hotel a cely areal se predelava. No, mozna byl zvdedavy. Ale zalibilo se mu tady. O tom svedci fakt, ze neutekl daleko. Protoze asi o pouhych dvacet minut pozdeji byl spatren mezi nasemi chatkami. Lide se ho snazili odehnat. Nesmi si totiz zvyknout sem chodit. Bylo by to nebezpecne pro lidi i pro nej. Ale on se nedal. Dokonce na nej nekdo vyhrkl vodu. To se potom zmatene vrhl na strom. Ja jsem bohuzel videl jiz jen otisky jeho drapu na tom strome. Nakonec po nem vystrelil privolany ranger a odehnal ho. Tak toto setkani s medou me to rano opravdu probudilo. Byl to muj prvni cerny meda na AK :)
Pohostinnost
...jsou tu dve holky. Sona ze Slovenska a Kveta z Prahy. Asi pred mesicem si stoply nejakeho Indiana. A ten jim nabidl poskytnuti auta. Tady na Alajsce se bez auta ci kola (pro ty co maji cas) clovek nikam nedostane. Nejblizsi vesnice je vzdalena 20 a nejblizsi mesto 220 kilaku. Pak je vysadil a nic se nedelo. Pred tydnem je ale vyhledal a divil se, ze to auto nechteji.... Takze vcera Kveta z toho 220 kilasku vzdaleneho mesta privezla auto - "korab". V dobrem technickem stavu, s technickou prohlidkou, zaplacenym pojistenim, kanoi na strese, dalsi kanoe ci kajak v aute. Je to obrovsky truck proto pisi "korab". No a majiho k dispozici dokud tu budou. To znamena tak na jeden a pul mesice. Dale maji k dispozici jeho barak v tom druhem nejvetsim meste na AK. Pry ho nezamyka a je tam pouze o nedeli, takze jinak je volny :) Rikal jsem si, ze to bude pekna spotreba, takovy obr. Ale aby toho nebylo malo, tak dela v te dvacet kilasku vzdalene vesnici a bude jim poskytovat i diesel zdarma :)