vlasta logo vlasta logo

Journey 03

Relevant links

Více jak deset let jsem cestoval po zahraničí stopem, na kole či vlastním autem. V Evropě, v Severní Americe ale i v takových státech jako je stále zaminovaná Kambodža v Asii. Proto, když jsem byl kamarádem pozván na svoji první cestu do zahraničí alias "pobytová dovolená u moře", neočekával jsem žádné nebezpečí. Ale jak život ukázal, opak může být pravdou....

S Dušanem jsem mířil na chorvatský ostrov Pag, kde již v Mac Adams apartmens dva týdny pobývala jeho půvabná žena Hanka s dvěma dětmi, Aničkou (11 měsíců) a Lukáškem (bez dvou měsíců tři roky). Protože v pátek 19. září bylo již po sezóně, jeli jsme autobusem, který měl přivézt zpět do Čech poslední turnus. V autobuse panovala dobrá nálada podpořená třemi lahvinky červeného vína. Osádku kromě mne a Dušana ještě tvořili dvě delegátky a dva řidiči. Tato nádherná atmosféra bezstarostnosti a zábavy vydržela až za chorvatskou hranici...


Pouze několik kilometrů dále najednou řidič duchaplně strhuje autobus k pravé krajnici a zabraňuje tak čelnímu nárazu s protijedoucím šironem. Takto to odnesla "pouze" stržená lišta u předního kola a bok z něhož trčel kus zaseknutého plastu. Jak dopadl protijedoucí řidič jsem se nedozvěděli, protože vědom si své chyby okamžitě zmizel v hlubinách ztemnělé noci. My jsme naštěstí pokračovali po obhlídnutí autobusu dál a tak jsem s malým zpožděním přesedli do, na jedné z čerpacích stanic, již čekajícího autobusu jiné společnosti. Po menší okružní jízdě, Makarská a Split, jsem po cca 24 hodinách jízdy konečně ale hlavně šťastně dorazili na ostrov Pag.


Ubytování již proběhlo bez problému. V úterní večer jsme Dušana vyprovodili ke trajektu, kde začal stopovat zpět do Čech. Pracovní povinnosti mu nedovolili zůstat a tak jsem zde zůstal s Hankou a dětmi sám, díky čemuž jsem si mohl v praxi vyzkoušet, jak vypadá takový rodinný život s malými dětmi ;)

Jeden večer děti již spí. S Hankou sedím pod kamennou klenbou před naším apartmá. Tiše si povídáme. Kamenná zeď mě krásně hřeje do zad, když tu Hanka najednou vytřeští oči,: "Rychle se pojď sem". Nemám ani ponětí co se děje!!. "Pojď sem, něco ti leze u hlavy!!" To již vyskakuji jako když vystřelí a otáčím se. To snad není ani možný. U hlavy mi lezl škorpión!!! Nehýbá se a tak si beru foťák a zkouším ho vyfotit. Poté beru lopatku a smeták a odnáším ho do buše nedaleko apartmá. V arizonských pouštích jsem narazil pouze na jedince prodávaného jako suvenýr. A tady, "kousek" od domova potkám jednoho přímo u hlavy...



Lukáška nosím v náruči. Jsme na průzkumu celého objektu. Je po sezóně a tak zde již skoro nikdo není. Přiházíme již na spodní okraj celého sídla, na vykachlíčkované terase náhle cítím plesknutí o nohu. Přes Lukáška jsem neviděl na zem, a tak jsem si užovky vůbec nevšiml...



Druhý den na mě Hanka volá, že hned vedle našeho pokoje, za rohem je had. Říkám si, že užovku jsem již viděl, a tak tomu nevěnuji pozornost. Když ale vidím, jaký rozruch to vyvolalo u Hanky a dětí, nedá mi to. A opravdu, u dvou popelnic je asi dvoumetrový had a tak i já běžím pro kameru...Když si uvědomím, že běžně máme otevřeny dveře do pokoje, tak při pomyšlení na škorpióna i toho hada....Jak se později dozvídám od Mileny, zdravotní sestřičky, která zde je na brigádě, jedovatý had to nebyl a místní škorpión je zde nebezpečný asi jako včela u nás.

Majitel mi půjčil kolo, a tak jsem si mohl udělat i několik výletů po okolí. Hanka měla auto, a tak jsme si udělali i projížďku po ostrově.

Dušan se již oproti původnímu plánu nevrátil a tak jsem v sobotu po večeři s Hanou a dětmi autem vyrazili domu, kam jsme přijeli ráno asi ve čtvrt na sedmou. Cesta cca 900 kilometrů dlouhá nám trvala necelých dvanáct hodin.


TOPlist
Author | Site Map | ©1996-2018 & disclaimer | info@vlasta.org | Timestamp: November 2002 | Recommend Top