Při stopu
Z Paříže nás vyváží kamion. Mladý kluk nás veze téměř 400 kilometrů. Každou chvilku se vysílačkou zdraví s ostatními kolegy a stále poslouchá jednu kazetu s "Beds are burning" od Midnight Oil. Zapadající Slunce nad rozsáhlými lány obilí mi navždy zůstane podladěno touto písní. Poprvé si všímám, jak si řidiči na dálnici dávají signály, na kontrolním stanovišti si jeden z nás musí schovávat v prostoru na spaní. V kabině nás je totiž o jednoho navíc...
Z Lyonu se nám nedaří odjet. A tak po několika hodinách marného snažení, změně místa společně s jedním Francouzem, na ceduli píšeme "čerpací stanice". Řidiči, kteří nám doposud nevěnovali téměř žádnou pozornost, náhle projíždějí pomaleji a hned sedmé auto zastavuje. Udiveně se ptá, kam to vlastně chceme jet.
Na nejbližší benzinku na dálnici sice nejprve nejel, ale rozhodl se, že nás tam vezme. Takže si zajel několik kilometrů, zaplatil nějaký ten peníz za dálniční poplatek, ale hlavně nás dovezl na místo, kde již nebylo problém "chytit" stop naším směrem. A tak se soumrakem ještě vcházíme pěšky do švýcarské Ženevy.
Noční sprcha
Protože je již tma, tak pár desítek metrů za přechodem si leháme na krásně posekaný trávník. Případným zrakům od silnice jsem chráněni keři. Jaké je ale naše noční překvapení, když se automaticky po půlnoci zpustí zavlažování fotbalového trávníku, na kterém jsem se nevědomky usadili. Naštěstí sprcha dopadala mimo náš dosah.