Do časného chladného rána pronikla záře reflektoru. Za námi se rozhoukala policejní siréna. Zastavujeme. Sherif má dobrou náladu, a tak to pro tentokrát je na americko-kanadské hranici jen napomenutí za rychlou jízdu. O něco později již opět přidáváme plyn. Jsme již 35 hodin na cestě, za sebou máme na 3000 kilometrů. Větší část nás však ještě stále čeká a všichni, tj. CC, Ondra, Petr a já jen doufáme, že do cíle dojedeme včas. Chceme totiž pracovat na Aljašce v rybárně. Za dva dny se koná v Anchorage nábor. Nás ale od tohoto největšího města Aljašky stále dělí tisíce kilometrů dlouhá cesta.
Ve městečku Dawson Creek začíná Alaska Highway, která byla vybudována během druhé světové války poté, co byla Amerika napadena Japonskem. Výstavba 2 647 kilometrů dlouhé silnice trvala 34 týdnů. Silnice zajistila první a zatím jediné pozemní spojení Aljašky s ostatním světem. Končí v Delta Junction, (některé zdroje uvádějí Fairbanks). Ve visitor center si můžete vyzvednout brožůrku Help Along the Way. Cestou můžete spatřit 183 historických označení mílí, které ale díky narovnávání silnice již neodpovídají skutečnosti. Dále 58 míst s historickou značkou a 38 míst s panelem popisujícím význam daného místa.
Jsme další den na cestě. A náš cíl je stále vzdálen více jak 1 500 kilometrů. Dozvídáme se, že kousek před Liard River,BC jsou veřejnosti přístupné termální prameny, a tak zde po chvilce slastně smáčíme svá unavená těla. Dvě jezírka s až 50°C horkou vodou jsou pouze 10 minut chůze od Alaska Highway. Po zastávce u studených vod jezera Superior to byla naše druhá koupel a třetí dvouhodinová zastávka. V Edmontonu jsme se ještě zastavili v největším nákupním středisku pod jednou střechou - West Edmonton Mall. Nachází se zde více jak 800 obchodů ale také např. velký krtytý bazén s toboganem.
První osada v Yukon territory ležící na Alaska Highway je Watson Lake. Každého návštěvníka po příjezdu okamžitě upoutá The Wall of the Signs - stěna tvořená tisíci cedulí, které označují místo jejich původu. Tedy cedulemi jako jsou SPZ, názvy obcí, směrové značky,... a také např. přírodní rezervaci v Čechách (bohužel jsem zapomněl kterou...:)) Sbírku započal dělník Carl Lindley z Danville,IL, kterému se stýskalo po domově, v roce 1942. 20. července 1990 Olen a Anita Walker z Bryan, OH umístili již 10 000. značku. Celá sbírka je udržována organizací the Watson Lake Chamber of Commerce.
V Yukon territory již moc lidí nežije, má přibližně 30 000 obyvatel. Na osamocenou čerpací stanici, která je zároveň jediným možným místem nákupu a občerstvení, narazíte po desítkách kilometrů. Dlouhé úseky silnice jsou nezpevněné a tak dobrý technický stav vozidla je nutností. Uháníme dále na severozápad a za námi se zvedájí mračna zvýřeného prachu.
Je uprostřed června a tak s rostoucí zeměpisnou výškou se prodlužuje i den. Vycházející Slunce mě mate. Zdá se mi, že sotva před pár hodinami zapadalo na tom samém místě! Noční jízda v pološeru po Alaska Highway je zážitkem sama pro sebe. Auto potkáváme tak jedno za tři hodiny. Naopak podél silnice lze zahlédnout losy, soby ale i divoké koně. Krajina mi připomíná scény z filmu "Cesta do pravěku" od Karla Zemana. Divoká příroda, všude na obzoru zasněžené hory, po pláních tu a tam rozsázené stromy s větvemi spaženými u kmene a chránícími tak kmen před drsnými klimatickými podmínkami. A tu náhle přímo u cesty stojí obrovský los, jehož mohutné paroží mu dodává majestátnost. Prudce zastavuji. Ostatní členové výpravy spí. Los pomalím krokem mizí za náspem. Váham, zda vylízt z auta a udělat si fotku, která by v tomto nádherném prostředí nemohla mít chybu. Nakonec přidávám plyn a pokračuji v jízdě. Říkám si: "Takových ještě uvidím, vždyť jsme teprve na cestě na Sever."