Ze Slunce stále k planetě Zemi proudí ionizovaný plyn obsahující elektrony, protony a hélium. Tento jev je nazýván "Solární vítr". Tyto částice se v blízkosti Země dostávají do jejího magnetického vlivu. Stejně, jako se ručička kompasu nasměruje severojižním směrem, tak i tyto částice vytvoří siločáry ve tvaru kruhů kolem obou magnetických pólů. Zde lze také "polární záři" nejlépe spatřit. Solární vítr potom pronikne do atmosféry a společně s molekuly dusíku a oxidu způsobí záři. Severní záře se oficiálně jmenuje aurora borealis. U jižního pólu jde o aurora australis
Na Aljašce jsou nejlepší podmínky severně od Alaska Range a to od 15.8.-15.4. Dále v severní Kanadě, jižním Grónsku, Island, severní Skandinávie. Pokud se objeví velmi dobrá záře, tak další obdobnou lze očekávat v periodě 27 dní. Další perioda frekvence je 11 let. (Neil Davis,The Aurora Watchers handbook,University of Alaska Press,Fairebanks 92). Nejvhodnější doba je mezi půlnocí a druhou hodinnou ranní.
Částice přicházejí v návalech a chovají se jako vítr. Proto lze na obloze vidět dynamické obrazce, prudké pohyby. Zbarvení Aurory je způsobeno plyny - Dusík zabarvuje do červena a modra, kyslík do červena a zelena.
Ačkoliv se může zdát, že se vše odehrává těsně nad lesem či za nedalekým vrcholkem kopce, ve skutečnosti se záře objevuje od 75km do 400km. Zelenou barvu mají záře ve výšce mezi 120 - 180km. červené záře jsou obyčejně ještě výše a modré pod 120 km. Trvat může několik minut ale i hodinu. Často se jakoby "vrací". Poté, co jste ji dvacet minut pozorovali a ona postupně vybledla, tak se po dalších deseti minutach zase objeví...
Obrazce mohou tvořit pruh, spirálu, body,... s jasným či nejasným obrysem, tak také může záře pokrýt i polovinu oblohy (to ale zřídka kdy).