Římské město Pompei založili asi v 7. století př.n.l. Později ho obývali Etruskové a Samnitové. V roce 89 př.m-l- se ho zmocnil Silla. Pompei a sousední obce Herculaneum Stabiae, Oplontis, Sora, Tora, Taurania, Cossa a Leucopetra byli zničeny a pohřbeny výbuchem sopky Vesuv 24. srpna roku 79 n.l.. Pompei byly zničeny právě v době, kdy se dostávaly z následků zemětřesení v roce 62 n.l.. V samotných Pompejích zahynulo z 20 až 30 tisíc obyvatel na 2 tisíce lidí. Tato katastrofa měla jeden pozitivní následek. Nános až pěti metrů popela a kamení zakonzervoval stav celého města a nám tak dnes poskytl svědectví, jak zde žili lidé téměř před 2000 lety.
V roce 1594 byly při kopání kanalizace objeveny první základy domů, avšak identifikaci Pompejí provedl až v roce 1637 Němec Holstenius. V době erupce se město rozprostíralo na 66 hektarech. Z části bylo odkryto koncem 16. století pod vedením Charles of Bourbo. Vykopávky pokračují i v současnosti. Celkem byly odkryty tři pětiny, na 900 domů, společně s místy Herculaneum a Stabia představují nejlepší ukázku každodenního života v době před 2000 lety. Velké množství nálezů je uloženo v Národním archeologickém museu v Neapoli.
Herculaneum bylo typické město obývané průměrnými římskými rodinami. Pompei však byly velice atypické. Žili zde převážně lidé z nejvyšších sociálních vrstev, kteří se chovali tak, jako když jim leží celý svět u nohou. Bohatší rodiny měly na nádvořích a zahradách rybníčky s rybami a horké lázně. Nejvíce zdobenými místnostmi byli jídelny. Obyvatelé žili dosti hříšným životem. Provozovalo se zde na 25 veřejných domů a erotické služby byly poskytovány i v hostincích a krčmách. Stavitelé se přeháněli, kdo vybuduje honosnější dům. Ulice se však utápěly v odpadcích a špíně. V asi 6 století př.n.l. bylo město obestaveno hradbami.
Komerční život se soustředil kolem jedné z hlavních ulic Via dell´Abbondanza na které byly obchody s výlohami. Obchodníci často žili v dalších místnostech či v prvním patře nad obchůdkem. Mnoho ulic má po stranách vysoké chodníky. Na hlavních-širších ulicích jsou napříč velké ploché kameny umožňující chodcům v deštivém počasí pohodlné přejití. Přitom mezi nimi je necháno místo pro kola vozů. Veškeré střechy ve městě jsou nové protože silná vrstva popela každou původní střechu prolomila.
Ulice byly víceméně přímé pravidelného tvaru ve formě mříže. Nejširší ulice dosahovaly šíře 10 metrů. Jednotlivé soukromé budovy byly převážně stavěny v éře Samnites jednoduše, uzavřené do čtyřhranu se zahradou uprostřed. Hellenistický vliv v druhém století př.n.l. se projevil ve vyšší míře uhlazení a zdobení pokojů. Poslední římský styl dotáhl míru zdobení až k luxusním malbám, freskám a mozaikám. Ty se nacházely jak na zdech, tak na podlahách. Výzdobu doplňovaly malé bronzové nebo mramorové sošky, vázy,...Nejvyspělejší ale byly malby, které učenci rozdělily do čtyř směrů. První zvaný Incrustation je typický pro období 150-80 př.n.l.. Štukovou výzdobou imituje mramorem obložené stěny. Tento styl se používal v helénském (klasický řecký) světě. Používaly se červená, černá někdy i žlutá barva a čtverhranné pilíře pro rozdělení zdí. Druhý styl zvaný architektonický, typický pro poslední tři čtvrtiny prvního století, se vyznačoval realistickými malbami postav, mýtických a hrdinných výjevů. Třetí styl zvaný Egyptský se užíval v období do 62 n.l. Malby v něm ztratily perspektivu. Čtvrtý styl plný nádherných ornamentů se užíval až do zkázy města.
Mezi významné stavby patří:
Anfiteatro - nejstarší ještě existující římské divadlo, vzniklo roku 80 př.n.l. a mělo kapacitu 20 000 diváků. Bylo postaveno v jihovýchodní části města. Hlavním stavebním materiálem byly cihly. Jeho rozměry jsou 135x104 metry. Vstup do arény umožňovaly dva vchody umístěné v hlavní ose. Divadlo sloužilo pro zápasy gladiátorů. Mezi Nuceriany a Pompeiany byly jednou tak kruté, že Římský senát rozhodl o jejich zastavení na deset let. Jiné divadlo Teatro Piccolo (Odeion) sloužilo pro poslech zpěváků a pro politické mítinky.
Basilica - jedna z nejmonumentálnějších staveb byla postavena v druhé polovině druhého století pře.n.l.. Je umístěna společně s ostatními veřejnými domy jižně od fóra, v srdci města, na ulici spojující forum s přístavem. Mimo jiné se zde vykonávala soudní spravedlnost.
Forum - bylo srdcem veřejného, politického i ekonomického života. Okolo stály nejdůležitější veřejné budovy města. Původně bylo ohraničeno ze tří stran dvojím sloupovím. Na čtvrté, severní straně byla budova Capitolia.
Capitolia - chrám zasvěcený božstvům neboli Chrám Jupitera. Šlo o nejposvátnější budovu. Nejdříve zasvěcena Olympijským bohům, poté co město bylo dobito (Silla) r. 89 př.n.l., byl chrám zasvěcen bohům Jupitera, Juno a Minerva. Nynější podobu dostal v druhém a první století př.n.l. Budova byla silně poškozena zemětřesením r. 62 n.l. V době výbuchu Vesuvu probíhala na budově stále rekonstrukce.
House of the faun - jedna z nejbohatších budov ve městě. Zaujímala prostor celého bloku. Byla postavena v druhém století n.l. v hellenistické architektuře vkusně sladěné s italským stylem. Třu jídelny byly bohatě ozdobeny mozaikou. Budova byla doplněna dvěmi zahradami, z nichž větší byla opravdu skvostem. Zde byla i mozaika "Bitva Alexandra Velikého" vystavená nyní v museu v Neapoli.
House of Mistery - díky skvělé obrazové malbě zdobící zdi je tato budova považována za jednu z nejcenějších památek starodávného světa. V jídelně lze spatřit např. 29 malovaných postav ve skutečné velikosti na červeném podkladě. Tyto malby z prvního století n.l. jsou na zdech o rozměru 17x3 metry. Původní stavba z první poloviny druhého století př.n.l. byla několikrát rozšířena a přebudována. Nejvíce změna a ozdob bylo dokončeno v roce 60 př.n.l. Tato stavba stojí na samém severozápadním okraji města stranou od ostatních památek.
Vedle mnoha soukromých lázní ve městě fungovaly troje veřejné - Stabian (200 př.n.l.), Forum (80 př.n.l.) a Central postavené několik desetiletí před zánikem města. Lázně Stabian mely několik sekcí a jejich výbavu tvořil i plavecký bazén. Central byly největší s mnohem pokrokovější stavební technikou. Tyto troje nejstarší existující lázně opět dokládají vyspělost římského města.
Do Pompejí se dá pohodlně přijet vlakem ze Stazione Central. Vlak jezdí s velkou frekvencí a zastávka v Pompejích je pouhých cca 50 metrů od vchodu do místa vykopávek.