Starší ženy
- když jsem už dvě hodiny bloudil po Zürich, tak na podzemní zastávce tramvaje, kde jsem studoval mapu už okrajové části města, ke mně přistoupily dvě asi 45 leté ženy a ptaly se, zda nemám "volnou" jízdenku na cestování po Švýcarsku, že hledají lidi se kterými by cestovali. Tak jsem jim vylíčil, že já už dvě hodiny marně hledám místo na vhodné pro stopování do St. Gallen. Řekly, že mi pomohou. Naložily mě do auta a začali jsme jezdit po městě, oni sami nevěděly přesně kde bych měl stopovat. Nakonec mě vysadili na úplném okraji města.Při stopu
- na tomto místě jsem ještě ani nestačil ukázat "ceduli" kam jedu, když u mne zastavil snědý muž. Anglicky neuměl, akorát řekl, že jede tím směrem a už mi dával bágl do auta. V autě seděla jeho žena - zahalená v "hábitu" a jejich malý syn. Jak jsme se rozjeli, tak řidič něco naznačil manželce. Já jsem to pochopil, že pak bude chtít "bakšiš". A tak jsem začal odmítat vše co mi začali nabízet - jídlo, pití,... Po chvilce jsem se troufnul zeptat, jaké je národnosti. Odpověď, že Švýcarské mě neuspokojila a tak dodal že je původem Turek. To mě trochu uklidnilo, protože Turci jsou pohostinní a on opravdu neměl žádné nekalé úmysly a žádný "bakšiš" vůbec nechtěl.Žebrák
- v historické části městečka Zug ke mně přistoupil znenadání kluk a ptal se, jakou řečí mluvím. Pak mi dal lísteček, kde mě přál vše nejlepší atd. Pak chtěl peníze. Řekl jsem si, že mu dám korunu pro štěstí. On ale nechtěl vůbec žádné mince, bral pouze bankovky, a tak odešel a nedostal nic.Nocleh v Locarno
- v městečku Locarno jsou baráčky kaskádovitě zasazené ve stráni kopce. Chtěl jsem se vyspat za posledním baráčkem v lese. Lidé zde jsou velmi milí, a tak jsem se naučil alespoň italsky "buona sera!". Jak jsem s báglem stoupal vzhůru, lidé mě zdravili, vyměnili prázdnou láhev za novou,...Za posledním barákem jsem si na lavičce vařil večeři, když tu mě oslovil pán zalévající záhonek. Slovo dalo slovo a po delším "přemlouvání" jsem přijal jejich pozvání na noc. Předvedli mě s manželkou "Moravské víno", knihu ohlasů - manželka je grafička a měla v Praze výstavu, a tak jsme debatovali dlouho do noci. Ke spánku jsem se uložil v obývacím pokoji (pokoj pro hosty byl obsazen jejich známou) s nádherným výhledem skrze skleněnou stěnu na jezero dole v údolí.
Ráno, když jsem posnídal, tak jsem dostal obálku s Kč, které jim zbyly z návštěvy u nás. Tvrdili, že se k nám ještě určitě podívají, ale ne dřív jak za několik let a koruna ještě nebyla směnitelná a tak to bylo poprvé, co jsem si vzal od někoho peníze za nic. A tak jsem se tentokrát domů vrátil bohatší nejen o zážitky ale i finančně.
Stop
Ve Švýcarsku jsem stopoval na dálniční čerpací stanici. Bylo na mne vidět od laviček a tak ke mně přišla starší paní. Jedla domácí sendvič a pila kávu z termosky. Říkala, že je škoda, že nemáme stejnou cestu. Že ona jede za Innsbruck k příbuzným. Tak jsem s chutí změnil trasu a od Zürichu jsem jel s ní. Když jsme opouštěli Švýcarsko, zeptala se zda mám rád čokoládu, a pokud ano, tak že nemohu bez ní opustit její zem. Já že neznám nikoho, kdo by ji neměl rád. A tak mi na jedné ze zastávek z krabice plných čokolád dvě dala s tím, že chce poslat pohled z Prahy.
Stopuji na dálničním hraničním přechodu u Salzburku. Zastavuje mi mladý Němec a říká, že jede přímo do Prahz. Skvělé, už jsem ani dedoufal, že se mi podaří za jeden den dostat až do Čech. Za mnou stopuje Miki z Utrechtu. Němec (jmeno si již bohužel nepamatuji) se ho ptá:" Byl jsi někdy v Praze?,Ne?! Tak to tam musíš, levné pivo, hezké holky...." A tak Miki, původně chtěl do Budapeště za maminkou, se rozhoduje pro malou zajížďku. Ještě před hranicí v Rakousku využijeme jeden vesnický venkovní bazén. Do Prahy přijíždíme kolem 23 hodiny. Parkujeme pod parkem pod Petřínem a vyrážíme do hospod. Já mám co slavit: úzpěšný návrat z první samostatné cesty stopem po Evropě. Po pár pivech se přesouváme do klubu Bunkr. Nevím, kolik bylo hodin, když jsme se vrátili k autu, vytáhli spacáky a v parku si "stlali". Ráno, když se na nás divně koukali lidé jdoucí do práce, jsem se jenom zhrozil, kde jsme se to rozhodli přečkat noc. Miki v Praye zůstal další tři dny. O nějaký čas později jsem ho navštívil v Nizozemí.