vlasta logo vlasta logo

Cesta Indonésie 2012

English

Související odkazy jinam

Protože návštěva indonéského ostrova Java v lednu roku 2011 na mne zanechala velice příznivý dojem, a protože se mne na tomto ostrově téměř každý ptal jak se mi líbilo na ostrově Bali, kde jsem nikdy nebyl, rozhodl jsem se tento ostrov navštívit na přelomu let 2011 a 2012. Už cesta z Bangkoku napovídá o velkých rozdílech, které na mne čekají.

Po příletu na letiště mne vítá evropským letištím odpovídající příletová hala. Na rozdíl od skromného letiště v druhém největším městě Indonésie Surabaya. ATM, které jsem našel mi bohužel neumožňuje vybrat na jednou více jak 1.5 milionu IDR. Chci vybrat alespoň 3 miliony abych snížil bankovní poplatky. A tak letiště opouštím pěšky. Dnes se chci stejně ubytovat v jen 3 kilometry vzdáleném věhlasném letovisku Kuta. Mírně poprchává, řidiči taxíků a i řidiči mopedu u mne pořád zastavují a nabízejí svezení. Bohužel jim nemám jak zaplatit.

Po prozkoumání asi třech hotýlků a pensionů (ceny od 80 tisíc do 150 tisíc se snídani i bazénem) se v jednom ubytuji. Chci zde strávit dvě noci a jeden den relaxovat, užít si pláž a moře. Když ale při večerní procházce po pláži vidím tu hrůzu, tak druhý den ráno kupuji za 50 tisíc IDR lístek shuttle busem do dalšího oblíbeného města - Ubud. Protože prší a do odjezdu má tři hodiny času, nechávám se zlákat na tradiční bali masáž.

V Ubud si pronajímám na jeden den kolo (25 tisíc IDR) a prozkoumávám chrámy Goja Gajah, Yeh Pulu, Gunuk Kawi a chrám Tirta Empul. Nedaleko Samuan Tiga vidím velký dav lidí. Mopedy jsou zaparkované všude kam se podíváš. Již zdálky je slyšet velký hluk. A tak se mi nečekaně naskytá možnost navštívit oficiálně zakázané kouhoutí zápasy. Tyto zápasy se prý konají u příležitosti význačných událostí. A jedna se opravdu zde zítra koná - kremace významné osoby. Jsem na tuto událost pozván. A tak o jeden den odsouvám již rezervovaný výlet na raftu. Protože se mi do stejné vesnice druhý den na kole již nechce, půjčuji si na celý den moped za 40 tisíc IDR. Dopoledne navštěvuji pláže Masceti, Tegal a Pantai beach. Odpoledne se účastním již zmiňovaného pohřbu.

Po prohlídce okolí města Ubud je čas navštívit jiné části ostrova. Protože se do některých oblastí dá težko dostat, nejlepší je si pronajmout moped (auto, jeli- vás vice). Moped si půjčuji na týden s tím, že telefonicky mohu půjčení prodloužit. Cestou do Bedugul navštěvuji Pura Taman Ayun. V oblasti Bedugul trávím tři noci. Podnikám jednodení výlet k Pura Luhur Batukau. Cestou se koupu v termálních pramenech u Penatahan a cestou zpět moknu mezi rýžovými poli u Jatiluwih. Následující den lezu na nejvyšší kopec v okolí Gunung Catur (2 096 m n.m.) a odpoledne mi procházku mezi jezery Danau Buyan a Danau Tamblingan naruší místní skupinka asi 20 motorkářů na off-road motorkách túrujíc své stroje uprostřed lesa na zaplavených stezkách. Silný déšť a fakt, že se musím vrátit k zaparkovanému mopedu, mne zastavují. Před návratem si ještě na posedu odstraňuji dvě pijavice. Pak již jen odmítám nabídku místních trempů místa u nich ve stanu (stejně v silném dešti byli zalezlí :)) a se zajížďkou k vodopádu Gitgit se vracím zpět.

Následující den objíždím po hřebeni obě jezera - je na ně nádherný výhled. Bohužel mne místní posílají asi po hlavnější cestě a tak míjím silnici, po které jsem se chtěl dostat k termálním pramenům Banjar. Přijíždím sem tedy jinudy. Po jejich návštěvě zastavuji před buddhistickým chrámem Brahma Vihara Arama. Protože mne ale nijak neupoutal, rozhoduji se jeho návštěvu vynechat. Zastavuji v nejznámějším letovisku severního pobřeží Lovina. Protože jsem zde našel pěkné ubytování za 70 tisíc se snídaní i bazénem, a protože jsem přibližně v polovině svého pobytu v Indonésii, zůstávám dvě noci. Následující den zde je menší slavnost pro politické představitele z Jakarty. Ti se přijeli podívat, jak zde místní komunita použila jejich dotaci na turistický ruch.

Z Loviny pokračuji podél pobřeží na východ a navštěvuji druhé největší město na Bali Singaraja. Trošku obávaný průjezd proběhl úplně pohodě a tak navštěvuji významné památky severního pobřeží - Pura Beji, Pura Dalem a Pura Maduwe Karang. Před příjezdem do Yeh Sanih s populárními bazény ještě spatřuji další "hráčské doupě". Vášnivé sázky na kohoutí zápasy a hra podobná ruletě se odehrávají přímo v prostranství jednoho z chrámů podél silnice. Není divu, že silnice je po obou stranách lemována zaparkovanými mopedy...

Za více a více se mračící oblohy začínám stoupat do oblasti Penulisan. Bohužel s příchodem silného tropického deště se viditelnost zkrátila na pár set metrů. Takže z nádherné okolní přírody nic nevidím. Na následující tři noci se ubytovávám v Toya Bungkah, v oblasti známé jako Batur.

Díky ššťastné náhodě "legálně" podnikám výstup na činnou sopku Mt. Batur (1 717 m n.m.m) abych spatřil východ slunce. Po návratu se ke mne na ulici přidává mladá paní ze sousedního hotelu a ukazuje mi pohlednici města Telč se vzkazem v češtině doporučujícím její masáže. A tak se nechávám zlákat a večer si od ní nechávám masáž udělat....Není to ani tak kvalitou masáže, ale paní na mne tak nějak příjemně působí, že si nechávám druhý den masáž udělat ještě jednou...

Při návratu do města Ubud se cestou zastavuji u jednoho z nejdůležitějších chrámových komplexů na Bali - Pura Besakih. Protože zde jsem poměrně brzo, tak mne téměř neobtěžují žádní prodejci a průvodci. Po návštěvě ještě jedu na mopedu k nejvýše položenému chrámu abych si obhlédl začátek jedné ze stezek vedoucích na vrchol. Na to ale nyní nemám čas, nehledě na fakt, že vrchol hory je již opět kompletně zakryt mraky. Do Ubudu přijíždím akorát na Silvestra.

Jízda do Denpasaru na Nový rok přejíždím místní hromadnou dopravou - bemo (mini dodávka pro cca 10 lidí) - do Denpasaru. Jsem první, kdo přišel, a tak řidič navrhuje, když zaplatím více, že pojede hned. Mne se více platit nechce, a tak chvilku čekáme na další cestující. Ani ne za 10 minut jsme již na cestě. Lidé postupně nastupují a vystupují. Bohužel do samotného Denpasaru přijíždím sám. Denpasar má hned několik autobusových (bemo) stanovišť. Ikdyž jsme byl ubezpečen, že toto bemo jede na Ubung stanoviště 3 km severozápadně od centra, řidič mne zavezl na Batubulan stanoviště 7 km východně od centra. A hned se nabízí on a jiní řidiči, že mne tam za 30 tisíc odvezou. Jde o častý trik řidičů.... Neměl jsem mu vyplatit 100% částky za transfer Ubud - Denpasar, ale bohužel jsem tak udělal. Pak se pěšky vydávám pryč ze stanoviště s rozhodnutím, že těmto lidem extra platit nebudu. Asi o kilometr dále nasedám na moped a za 10 tisíc IDR se nechávám odvézt do centra. Když už musím skrze centrum, tak si alespoň prohlédnu místní tržiště - největší na Bali. Jenomže je 1.1.2012 - Nový rok a tak je téměř vše zavřené. V nedalekém občerstvení si dávám místní jídlo podobné Gado Gado. Jde o tradiční indonéské jídlo obsahující zeleninový salát podávaný s omáčkou z burských oříšků. Spolucestující se se mnou dávají do hovoru. Zajímá je, zda jsem to někdy jedl a neměl s tím problém. Pěkně si popovídáme a nakonec mne odvážejí na tři kilometry vzdálené autobusové nádraží, mají stejně cestu kolem. ještě mi i pomáhají koupit lístek do Probolonga na ostrově Jáva.

Cesta autobusem je zpestřena promítnutím filmu Jánošík. Tak to pro mne je opravdu překvapení. Dalším překvapením je zastávka v jednu hodinu ráno u restaurace, ve které mají všichni pasažéři v ceně jízdenky i jídlo.

Doprava u Probolinga - naopak nepříjemný zážitkem je příjezd do Probolinga. Přesně jak je psáno v průvodci Lonely Planet mne totiž zastavili uprostřed noci ne na autobusovém nádraží, ale před spřátelenou cestovkou. Ti mne prý do oblasti Bromo dovezou za 70 tisíc IDR. A opět se i nabízí rikša, že mne na autobusák odveze za 20 tisíc IDR. Protože jsem již platil, tak tolik platit odmítám a do rozednění čekám v čekárně naproti stojící polikliniky. Se svítáním pak zastavuji bemo a za 5 tisíc se na autobusové nádraží přesouvám. A zde začíná další "epizoda". V šest hodin ráno se potkávám s mladým párem z Austrálie. Asi po 30 minutách se k nám přidávají dva místní a společně čekáme na ještě 7 lidí, aby bylo bemo plné a mohli jsem jet. Řidič nám nabízí, zaplatíme-li více, pojedeme hned a bez zastávek. Platit ale více jak v Čechách, kde jsou pohonné látky 3,5 krát dražší se mně, stejně jako ostatním, nechce. Takže čekáme dál. Po hodině se přidává ještě jeden místní. Je nám divné, že více lidí nechce jet. Dle Lonely Planet mají tyto mikrobusy jezdit často... Asi se změnila doba :( Když po čtyřech hodinách žádáme o sundání našich zavazadel ze střechy mikrobusu, najednou přijede jiný mikrobus (s tímto řidičem jsme ale během čekání několikrát mluvili). Zavazadla nám přendají a jedeme. Po sto metrech zastavujeme u obdobného mikrobusu, ze kterého k nám přesedá dalších pět osob. Takže plně obsazeni konečně vyrážíme.
Nemám jistotu, ale skoro bych se vsadil, že jsme všichni čekali ve dvou mikrobusech a řidiči jen doufali, že zaplatíme více. V momentě, kdy jsme chtěli sundat naše zavazadla, rezignovali, spojili nás a jelo se.... :(.

Cesta do Cemoro Lawang je užasně scénická. Protože jsem přijeli unaveni, tak jsme se nechali ubytovat v druhém pensionu. Očekával jsem tu ceny vyšší a tak jsem 125 tisíc IDR za noc (původně 150 tisíc IDR) bez snídaně a se studenou sprchou souhlasil. Byla to chyba, hned o 20 metrů vedle jsem mohl za stejný servis zaplatit jen 70 tisíc IDR. Ale je pravda, kde jsem bydlel byl navíc balkón :).

Celodenní jízdou se o tři dny později přesouvám do města Semarang. Hlavním důvodem mé návštěvy není ani tak město jako návštěva mých známých z roku 2011. Ida mi pomáhá koupit lístek na autobus (225 tisíc IDR) do Denpasaru u společnosti Safari. Mohu vřele doporučit - více místa v autobuse, komfortní sedadla, ve kterých si skoro můžete lehnout...

S příjezdem na Bali začíná pršet. A počasí jako by chtělo podtrhnout období dešťů. Ze 24 dní mi 22 dní odpoledne pršelo a poslední dva dny se pro jistotu střídal jen mirný déšť se silným tropickým lijákem. Po nákupu obrazů na tržišti Pasar Kumbasari se přesouvám do letoviska Kuta. A zde se za mírného deště přesunuji mezi obchody a v období silných dešťů trávím v jejich útrobách. Dávám si také poslední masáž. Bohužel z hodinové masáže bylo jen 40 minut. A tak když jinak milá dívka se při placení ptá na diško, jen ji smutně odpovím. "Diško jsi si již vybrala zkrácením masáže o celou třetinu...". Poslední noc na Bali chci trochu poznat místní noční život. Nechávám se zlákat a využívám vstupu a nápojů zdarma mezi 22:00 a 23:00 hodinou v jedné diskotéce na hlavní třídě. Tato akce bohužel má za následek ztrátu mobilu.... Naštěstí se ráno budím i bez budíku a po rychlé snídani se přesouvám na nedaleké letiště.

TOPlist
Autor | Site Map | ©1996-2018 & disclaimer | info@vlasta.org | Aktualizováno: Leden 2012 | Doporučení Nahoru