Na samotný vrchol (3 225m) se leze již bez zajištění. Přestože jde již o mírnější stoupání, není to zrovna ale nejlehčí úsek, protože se jde skrze kamení a suť. Stezka nebyla zřetelná, je zde spíše více neznačených cestiček a člověk jde tak, jak mu to kamení umožňuje. Během výstupu jsem se setkal ještě s asi osmičlennou výpravou Čechů. Poté, co nám Szymon na samotném vrcholku zahrál a zazpíval, jsem se vydali zpět dolu. První fáze - k Rif. Giussani (2 580m) jsem si opět hledali cestičku více méně kudy to šlo nejlépe. Stezka #403 pak již byla úplná "dálnice". Mí nový přátelé mě od Rif. A. Dibona do města svezli autem.
