Kolem šesté ráno čekáme s Melindou před Sara Tour, jedné z mnoha cestovek na bangkokském Khao San Rd. Abychom ušetřili čas, tak jsme si zde zaplatili cestu přímo do kambodžského města Siem Reap. To se nachází nedaleko největšího náboženského komplexu na světě Angkor, jenž chceme navštívit. V tuto dobu má cestovka ještě zavřeno. Nikdo jiný zde nečeká a tak začínáme mít obavy, zda jsme nenaletěli. Po celé ulici stojí ještě několik skupinek lidí, ale ti jedou s jinými cestovkami. Nezbývá než čekat a doufat...
S krátkým zpožděním ulicí prochází jeden agent a jednotlivé skupinky lidí se k němu přidávají. Nakonec i my s ním jdeme k nedalekému parku Sanam Luang, kde již čeká klimatizovaný autobus. S ulehčením nasedáme. Cesta dlouhá cca 390 kilometrů mě stála B250. Zaleží kde jízdenku koupíte, dá se i smlouvat. Potkal jsem dvojici jenž ji pořídila za B300 pro oba.
Je 6:45 a my vyrážíme do jedné z nejchudších zemí světa. V posledním thajském městě Aranyaprathet zastavujeme na jídlo. Zde se dá také v rychlosti zařídit visum. Na hranici přijíždíme asi v 13:00. Všichni vystupujeme a čáru přecházíme pěšky. Už toto hraniční prostředí na člověka působí šokem. Ani americko-mexická hranice nerozděluje tak ostře rozdílné světy. V neutrálním pásmu žebrají s nataženou rukou děti: "one dollar, one dollar"...Dospělí tahají dvoukoláky skrze hranici...
Pár desítek metrů za hranicí se všichni shromažďujeme. Rozdělují nás do dvou skupin. Dále totiž pokračujeme dvěma minibusy. Silnice v Kambodži jsou v tak zuboženém stavu, že by zde klasický autobus neprojel. Stojíme v chloučku u minibusu na malém náměstíčku. Vzájemně si hlídáme "záda". Přestože nás je chlouček, drzost některých dětí nemá meze a jednomu turistovy se pokusily otevřít baťůžek.
Stále čekáme, když z našeho vozidla vytáhne policajt klíčky a dožaduje se zaplacení. Pořádně nevím o co jde ale asi prý stojíme v cestě. Obávám se, aby po každém z nás nechtěli nějaký úplatek. Po delší době nás agent z cestovky vyzývá, ať dotlačíme minivan přímo do silnice. Naše strategie slaví úspěch, po krátké chvilce nám policajt vrací klíče a my konečne odjíždíme. Musím ale zdůraznit, že to byl jediný pokus o okradení, kterého jsem v jinak přátelské zemi byl svědkem.
Cesta již probíhá bez sebemenších problémů, pokud mezi ně nepovažuji zanedlouho končící asfalt. Se setměním zjišťuji, že lidská obydlí lemující silnici nemají elektřinu. Cesta našeho putování se velice zpomalila. Těsně před soumrakem si děláme krátkou zastávku uprostřed suchých rýžových polí. Na silnici-cestě se pohybují cyklisté bez světel, mopedy bez zrcátek a jezdci bez přileb...
S příjezdem do Siem Reap zažívám šok. Je zde několik prvotřídních hotelů s osvícenými stromy v zahradách. S kontrastu s chýšemi bez elektřiny a vodovodu to působí jak příjezd do "Las Vegas". Je asi 20:00. Minibus zastavuje přímo před hotelem Beng Mealea Villa. Ačkoliv bez velkých okázalostí, i tento hotel je pěkně vybaven. Protože cena za dvojlůžkový pokoj s fenem a se sprchou na patře je $3, rozhodujeme se s Melindou zůstat. Jak zjišťujeme později, cena byla výhodná. Rozladilo nás akorát jednání majitele hotelu jenž se snažil viditelně zkreslovat informace ve svůj prospěch.