Většinou hornatá země se nachází na Balkáně. Na severu sousedí s Bosnou a Hercegovinou, na severovýchodě s Srbskem, na východě s Kosovem, na jihovýchodě s Albánií, na severozápadě s Chorvatskem a na západě s Jaderským mořem. S rozlohou 13 812 km2 je devátým nejmenším suverénním státem v Evropě, žije v něm 600 000 obyvatel, což z něj činí jednu z nejméně zalidněných zemí v Evropě. Hlavní a největší město je Podgorica, kde bydlí asi 25 % obyvatel země.
V období raného středověku se na území dnešní Černé Hory nacházela tři knížectví: Duklja, které zhruba odpovídá jižní polovině, Travunia na západě a vlastní Rascia na severu. Ve 14. a 15. století vzniklo knížectví Zeta. Od konce 14. století do konce 18. století byly velké části jižní Černé Hory pod vládou Benátské republiky a byly začleněny do Benátské Albánie. Název Černá Hora byl poprvé použit pro označení země na konci 15. století. Po pádu pod nadvládu Osmanské říše získala Černá Hora v roce 1696 pod vládou dynastie Petrovićů-Njegošů částečnou autonomii, nejprve jako teokracie a později jako světské knížectví. Nezávislost Černé Hory byla uznána velmocemi na Berlínském kongresu v roce 1878. V roce 1910 se země stala královstvím. Po první světové válce se království stalo součástí Jugoslávie. Po rozpadu Jugoslávie v 90. letech 20. století vyhlásily republiky Srbsko a Černá Hora společnou federaci. V červnu 2006 vyhlásila Černá Hora na základě referenda o nezávislosti nezávislost na Srbsku a Černé Hoře, čímž vznikly Černá Hora a Srbsko v dnešní podobě.
