Příjezd do asi dvoumilionového Jaipuru nezklamal. Autobus ještě ani nezastavil a "naháněči" se již mohli přetrhnout, kdo mne získá. Všechny odmítám a odcházím do čekárny si v klidu prohlédnout plánek města. Levné hostely nejsou daleko, a tak odcházím pěšky. Prašné ulice vůbec nevypadají vábně. Trvá mi několik minut, než se ujistím, že zašlá ulice je opravud jednou z hlavních tříd. Nakonec se ubytuji v ??? bohužel jméno guesthousu si nepamatuji, ale nachází se na opačném konci slepé uličky nežli Evergreen Guest house. Při zápisu do knihy hostů koukám, že celé dva měsíce zde nidko nebydlel. Mám trošku obavy proč tomu tak je. Můj provodce je z roku 2001 (8 let starý) a tak zde nic negativního nepíši....Pozn. Pokračování v poslednim odstavci.
Jaipur býval hlavním městem stejnojmnenného státu. Dnes je hlavním městem státu Radžasthán. Město založil maharádža Sawai Jai Singh II roku 18. listopadu 1727, kdy sem přesunul své sídlo z nedalekého městečka Amber. Jaipur je prvním indickým městem, které vzniklo podle plánů. A je stále považováno za jedno z nejlépe řešených. Město má většinu ulic pravoúhle rozložených. Šest hlavních částí je rozděleno 34 metry širokými "třídami". Roku 1876 byla stará centrální část města zbarvena do růžovohnědé barvy. Touto barvou pohostinnosti vítal maháradža Ram Singh prince z Walesu - pozdějšího Krále Edwarda VII. Díky tomuto zabarvení se městu ještě i dnes říká "růžové město". V dnešní době ale již, krom hlavních tříd, město tímto zbarvením moc nepůsobí. Lidé prý začali být jednotnou barvou znuděni....
Hlavním znakem Jaipuru je Hawa Mahal - "Palác větrů". Tento palác byl postaven roku 1799 maháradžou Sawai Pratap Singh s pomocí architekta Lal Chand Usta. Jedinečnost stavby představuje hlavně část směřující do ulice. Pětipatrová budova s 953 malými okny / zakrytými balkonky (jharokha). Tyto kryté balkónky umožňovaly ženám sledovat dění na ulici aniž by byly samotné spatřeny. Tato část paláce navazovala na místnosti pro ženy - harém. Nejhezčí pohled na 15 metrů vysokou budovu je při východu slunce, kdy jsou stěny zalité slunečným svitem.
Nedaleko paláce se nachází nejlépe dochovaná z pěti kolekcí astronomických instrumentů Jantar Mantar v Indii. Kolekce vznikla v letech 1727 až 1734. "Jantar" (kolekce) "Mantar" (počítat). Kolekce obsahuje 14 zařízení měřících čas, zatmění, polohu hvězd.... Sloužila také pro předpověď monzunů. Celý objekt byl opraven roku 1901 a v roce 1948 prohlášen za národní monument. Instrumenty jsou většinou dosti velké. Například sluneční hodiny "samrat yantra" vrhají stín pohybující se cca 1mm za sekundu.
V Jaipuru si dávejte pozor na výhodný obchod, kdy vám budou místní "studenti, obchodníci lidi z ulice" nabízet odměnu při exportu zboží. Budou vás žádat jen o pomoc se zasláním zboží jejich partnerům v Evrope (či právě tam odkud jste). Zboží na uvedenou adresu nikdy nedojde, ani když ho dotyčný přímo před vámi odevzdá na poště k přepravě. Vy pouze přijdete o peníze ať již za poštovné či pojistné za zboží...Alespoň já jsem před takovými "kamarády" byl varován a opravdu jsem několik obdobných nabídek ve městě dostal. I obyčejné pozvání od studentů na čaj nakonec končilo tímto návrhem...
V Indii vede dosti řidičů motorových rikš, taxíků či prodavačů všeho možného a nemožného "zákaznickou knihu", kam jejich klienti vpisují svá doporuční. Jakmile řidič/obchodník zjistí, odkud jste, už vám dá přečíst doporuční ve vašem rodném jazyce. A tak i já se nechám přemluvit jedním řidičem a již jedu spatřit Vodní palác při zapadajícím slunci. A poté nějaké místní výrobny látek a klenotů. Asi hodinovou jízdu zakončujeme popíjením masala čaje. Ačkoliv mne na čaj zve on, je pro něj "samozřejmostí" že platím já.
Když si prodlužuji pobyt a platím další dvě noci, majitel nemá na zpět. Prý při odchodu bude mít. Ráno při odhcodu samozřejmě nemá a suše řekne, ať si vezmu jednu láhev vody. Nejlevnější láhev vody mi tak chce prodat 4 krát dráž. Tak si beru alespoň dvě a rozladěn jeho chováním odcházím...