Obuvník
- do Indie přilétám s novými sandály, které však mají vytrhlý jeden pásek. Nedají se tak vůbec používat. Zatímco Klárka v pokoji vybaluje věci, ja jdu koupit vodu. Jen tak mimochodem se optám na opraváře obuvi. Majitel hotýlku mě hned vede za roh. S poznámkou, že tento má zavřeno (je neděle) mě vede přes ulici asi o 100 metrů dál. Ukazuji sandál. Obuvník něco zadrmolí a hned se pouští do díla. Majitel hotýlku mi tlumočí cenu - celých 20 INR (ani ne 8 CZK). Oprava, vydržela celý náročný pobyt v Indii a drží do dnes. Na závěr cesty jsem si u stejného chlapíka nechal opravit i krosnu značky GEMMA, se kterou jsem podnikl všechny cesty od roku 1993. To je 20 let a více jak 20 cest. Do této doby jsem na baťohu vyměňoval maximálně prasklé přezky.
Gwalior
- sehnat hotel v tomto městě byl velký problém. Takovéto potíže jsem měl poprvé a nebyl jsem jediný. Píši o tom přímo na stránce GwaliorStravování
- v tajemném městečku Orchha jsem si přidáním cibule zdvojnásobil cenu pizzy.Vlakem Orrcha - Khajuraho
- V Orrcha kupuji lístek na vlak do Khajuraho. Cesta má trvat cca 5 hodin. Asi po čtyřech hodinách jízdy na nádraží v Bandi s hrůzou zjišťuji, že již před více jak hodinou jsme měli přestoupit v Mahoba Jn. Rychle vystupujeme. Na nástupišti potkáváme partu Korejců, kteří dopadli úplně stejně jako my. Musíme čekat 3,5 hodiny na vlakem zpět do Mahoba Jn, a tam pak přestoupit na správný spoj. bohužel na přestup nás nikdo při koupi lístku neupozornil. Tím, jak jedu s Klárkou, tak již tolik nenavazuji konverzaci s místními ani s dalšími cestovateli :( . Cesta se nám tak protáhla na celý den a do našeho cíle přijíždíme po setmění... Ubytováváme se v Yogi Lodge v centru města.
Cesta z Varanasi do Allahabad
- z Varanasi se chceme dostat do Allahabad. Nejdříve chceme zkusit cestu autobusem. Ten má odjíždět od vlakového nádraží, a tak si u pouličního prodavače kupuji mandarinky a zároveň si domlouvám, že nám ukáže, který autobus máme vzít. Asi po pěti minutách nám prodavač ukazuje na autobus plný lidí. Ten u nás sice zpomalí, ale nezastaví úplně. Naskakuji do něj. Můj baťoh okamžitě putuje do pomocníka řidiče na střechu. Otáčím se na Klárku a křičím na ni, ať naskočí. Ta jen nevěřícně kroutí hlavou. Neuvědomil jsem si, že se s takovým to "nástupem" do autobusu na ulici setkává poprvé. Nezbývá mi, nežli požádat o bágl a z busu vyskočit....Po neúspěšném odjezdu autobusem jdeme na vlak. Nádražní hala je plná lidí. U pokladny pro cizince a vojáky kupujeme lístky na vlak, který odjíždí za pár minut. Prodíráme se na nástupiště. Vlak je ale již plně obsazen - lidé v "hroznech" visí z vlaku... Tohle okamžitě vzdáváme a jdeme si koupit lístek na jiný vlak. Původní lístky nám netečně, po odečtení storno poplatku (20 INR), proplácí. Náš další vlak měl do Jhansi přijet v 19:30. Je ale již 21:30, když opouštíme Varanasi. I tento vlak je úplně narvaný. Máme sice místenku na lůžka, ale první 4 hodiny jízdy, vlak jede strašně pomalu, s námi na lůžku sedí další lidé. Je obdivuhodné, jak se mezi lidmi sedícími v uličce ještě dokáží prodrat prodavači občerstvení. A lidé si s nimi v klidu povídají...
