Je nádherně, kolo nechávám na autobusovém nádraží v Cortina d´ Ampezzo a autobusem, jízdenka stojí €1,65 jedu směrem na sedlo Pso. Falzarego. Vystupuji u Cian Zope a po stezce #442 směřuji k hoře Tofana di Rozes a k své první ferratě v životě. Stoupání je docela prudké ale za půl hodiny dosahuji chaty Rif A. Dibona. Protože jsem "sedák" měl jenom jednou a to před x lety, tak pospíchám a doufám, že před začátkem feraty ještě někoho potkám a budu se k němu moci připojit. Mám štěstí, je zde trojice Poláků - Anna, Damian a Szymon, kteří mně ochotně berou mezi sebe. Díky.
Začátek feraty prudce stoupá skrze Castelletto Tunnel, který použili italští vojáci v roce 1917, aby mohly odstřelit vrchol Castelletto di Tofana, kde byla umístěna rakouská jednotka(?)Keiserjerger. Pro tuto část je nutné mít sebou světlo.
Via Ferrata Giovanni Lipella je na západní stěně a dle průvodce středně obtížné náročnosti. Jde o jednu z nejvyhledávanějších ferat. Svoji oblíbenost získala díky nádherným výhledům a pro nelezce dostatečným navozením pocitu "něčeho nového". Přibližně po čtyřech a půl hodinách se dostáváme k místu zvaném Punta Tre Dita (2694m), kde se lze rozhodnout, zda na vrchol budeme pokračovat skrze feratu či ze severní strany po již nezajištěné ale lehké stěně. Poslední část feraty je obtížnější, jde již převážně o lezení vzhůru a ne o traverzování. Z dálky mi to přišlo, že budu lézt téměř kolmo. Ale to vypadalo opravdu z dálky. Stěna je velice členitá, takže jsem na konec byl překvapen, jak lehce jsem to vylezl. A za to děkuji hlavně mým polským přátelům, kteří mi svojí přítomností velmi pomohli.
