Krátce před západem slunce stoupám po cestičce vedoucí skrze malý slum k vyhlídce na město Džaisalmér v pouštním indickém státě Radžasthán. Jak již název místa Sun set point napovídá, má od tam tuď být pěkný pohled na "Zlaté město", jak se obci poblíž Pakistánské hranice někdy přezdívá. Nemám moc velké zkušenosti z prostředí slumů, a tak jen tak po očku pozoruji obydlí, které cestička míjí. Nikde se ale nezastavuji. Už jsem téměř za touto čtvrtí. Míjím poslední obydlí když z něho vyjde nádherná Cikánka. Je oblečená do pestrobarevného oblečení a bohatě ověnčená různými přívěšky a náhrdelníky. Slušnou angličtinou mne vyzívá, ať si ji vyfotím. S úsměvem se jí ptám, kolik za fotografii bude chtít. Už jsem si zvykl, že turista - běloch v Indii málokdy má něco zdarma. Trvá na tom, že fotka je zdarma.... I když vím, že "něco" poté bude následovat, tak ji nechám zapózovat před jejím příbytkem a dělám dvě tři fotky. Před obydlím o jedné místnosti si na dvorku hrají tři děti. Vzápětí mne začíná nabízet náramky, které již držela v ruce. Přemlouvá mě ať je koupím. Jsem rozhodnut něco koupit či ji alespoň dát 10 rupií. Ale nejdříve si chci vychutnat západ slunce, který se rychle blíží. A tak ji slibuji, že se zastavím, až se budu vracet. Souhlasí a zve mne na čaj a večeři... Jak dodává ZDARMA.
Sunset point je vzdálen již jen pár desítek metrů. Pozoruji zapadajícím sluncem do zlatova obarvené město s pevností Jaisalmér tyčící se na vrcholku v prostřed. Podívaná to je malebná. Atmosféru narušuje jen loudící děti. Je mně jich líto. Snaží si přivydělat hraním na flétnu. Ale mně tak akorát kazí celou atmosféru. Po chvilce se zde objevuje již známá Cikánka. Snaží se prodat něco dalším cizincům. Myslím ale, že nikde neuspěla. Když se od další cikánky dozví, že jsem před dvěma dny jiné cikánce v pevnosti za vyfocení zaplatil, tak ke mne rázně přijde a naléhá, ať si od ní něco koupím. Ujišťuji ji, že se u ní zastavím, až půjdu domu. Se slovy "jídlo pití zdarma" se semnou loučí....V ten okamžik se čelem ke mne postaví asi desetileté cikánské děvče. A tak, aby to Cikánka neviděla mi něco posunky naznačuje. Rukou znázorňuje pití, jídlo a pak na žaludek a podřezává si krk... Následuje symbol záporu. Nevím, zda si konkurují či jen nemají v lásce. Ale ta holčina mne jasně varuje ať u té Cikánky NIC nejím a nepiji. Že by mne mohla dát něco do jídla a uspat, nedej bože otrávit... A rychle odchazí....
Dívčině v duchu děkuji. Chci dodržet svoje slovo, a tak ještě před úplnou tmou se u Cikánky zastavuji. Ta právě chystá večeři. Hned mi nabízí čaj a placky. Odmítám. Kupuji od ni náramky na nohy pro své neteře. Dělám ještě dvě fotografie uvnitř její chýše. Manžel se prý za chvíli vrátí. Přes den hraje na hudební nástroj u vchodu do pevnosti a takto si vydělává na živobytí. Ona se snaží něco prodat turistům chodícím na vyhlídku Sunset point. Prý mají ještě další barák v hlavním městě tohoto státu. Minimálně ale zde žijí velice chudě. Odmítám jíst a pít a říkám ji,že mám domluvenou večeři s jedním klukem z města. Což je pravda. Tak mne rázně řekne, ať si jdu...
A tak raději odcházím. Rád bych si s ní povídal déle a dozvěděl se více o jejich způsobu života. Její angličtina byla opravdu dobrá. Ale na setkání potmě s manželem opravdu raději zvědavý nejsem. Také změna tónu jejího hlasu, když mi řekla ať si jdu.... Už se asi nikdy nedovím, zda mne ta cikánská holčina ochránila před reálným hrozícím nebezpečím... Je pravda, že uspat mne, a pod rouškou tmy nepozorovaně odstranit by z posledního příbytku nebyl vůbec žádný problém....