Domorodé horské kmeny
V oblasti kolem města Pakbeng jsem prožil doposud nejexotičtější setkání s příslušníky horkých kmenů. Zastavuji zde při cestě po Mekongu. První den se chci porozhlédnout po okolí a vylézt na nějaký kopec. Na jedné pěšince šplhající do kopce spatřuji chlápka v bílé košili. Po několik minutách jsem ho dohnal a snažím se zjistit, kam ta stezka vede. Bohužel pán neumí ani jedno slovo anglicky, ale dává mi najevo, že mohu jít s ním. Asi po jednom kilometru se stezka svažuje do údolí a mi přicházíme k brance. Maník ji otevírá a vpouští mne do vnitř. Kdyby tu nebyl se mnou, tak bych sám dál nepokračoval.
Takto ho následuji asi po dvě třetiny vesnice kmene Khmu až k jeho domu, kam mne zve. Mezitím se seběhlo několik dětí. Dospělí se umívají, ale krom manželky a asi "starosty" nikdo nepřichází. Asi čtvrt hodiny se snažím zjistit, co je to za kmen. Bez úspěchu, asi jsem se jen dozvěděl jména jeho a jeho paní. Pán, ke kterému jsem přišel byl majitelem malinkého obchůdku. Na jedné zdi byla polička s asi dvaceti položkami potravin. Kupuji tedy nějaké sušenky a dávám je paní domu, ať je rozdá dětem. Poté si posunkami dovoluji, zda mohu za vesnici. Tam strávím několik dalších hodin ...
Zde na stezkách vedoucích do strání kopců na pole či podél potoka úzkým údolím potkávám lovce vracející se do vesnice. Jednou jdou s prastarými střelnými zbraněmi, podruhé si v ruce nese půldruhého metru dlouhého hada....
Skupinku štěbetajících žen která, když mne spatří, zastaví a zmlkne. Po půlminutovém váhání mlčky projde, a až když jsou několik metrů zamnou několik z nich opatrně odpoví na pozdrav.
Další den se zase přidávám ke skupince žen jdoucích na pole. Ženy zde "rýžováním" oddělují zrna od plevele. Muži poté nosí plné pytle zpět do vesnice.
Skupinka mladíků jde asi kácet strom a zve mne, ať jdu s nimi. Já ale přijímám pozvání ve vesnici a na nějaký čas s pomocí základního slovníčku v Lonely Planet se snažím komunikovat.
V těchto vesnicích opravdu často "faranga" nevidí. Ani v jedné nebyla ani jedna věc připravená na "prodej".
Místní měna Kip
Protože informace, zda cizinci smějí během 10. setkání asijských prezidentů ve Vientiane zůstat a kdykoliv vycestovat, se lišily, rozhodl jsem raději opustit Laos před uzavřením hranice s Thajskem zemi opustit. Protože oficiální měna Laosu - Kip je za hranicemi bezcenný, chtěl jsem ji na tržišti vyměnit za thajské Baty TB. Mé dosavadní zkušenosti byly, že kdekoliv, i na zapadlém tržišti, TB brali. Když jsem chtěl v hlavním městě, na největším tržišti směnit Kip za TB, tak najednou žádný trhovec thajskou měnu neměl. Ani se nezeptali jakým kurzem bych peníze směnil. Nakonec jsem od jedné slečny koupil hedvábí s tím, že zbytek mých Kip za TB vymění. A světe div se, najednou je měla.