Povodí řeky Mekong a rozsáhlé roviny pokrývající dnes část Laosu, Kambodže a Thajska byly osídleny již před 10 tisíci lety. Archeologické vykopávky zjistily, že se zde keramika začala provozovat dříve nežli jinde ve světě. Obří džbány v oblasti Xieng Khouang pochází z doby neolitu. První obyvatelé patřili jazykové skupině Austro-Thai jež tvoří Thai-Kadai a Hmong-Mien. Zakládali vesnice převážně podél řek. Až do 12. století nově příchozí se starousedlíky neválčili. Částečně se asimilovali či našli neobsazená území. Osady byly malé.
Jižní část Laosu byla 1.-6. století centrem království Mon-Khmer, které zasahovalo i do severní Kambodže. Později bylo ovládnuto říší Angkor Wat.
Větší vlna nově příchozích nastala ve 12. a 13. stol.z Číny a severozápadního Vietnamu když unikali pod tlakem dynastie Jüan. R. 1353 byla v severním Laosu založena říše Lanxang s hlavním městem Prabang. Říše převzala khmerskou kulturu a buddhismus. Ve skutečnosti byla říše pod nadvládou khmerské říše. Rozlohou šlo o jednu z největších říší v této oblasti, populací ale říše velká nebyla.
Za vlády King Setthathirath došlo k přesunu hlavního města do Vientiane. V 17. století za vlády King Souliyavongsa dosáhlo království nejlepší prosperity. Po jeho smrti bez dědice r. 1711 došlo v důsledku mocenských bojů k rozpadu říše na tři soupeřící státy: Luang Prabang, Vientiane a Champassak. Koncem 18. stol. se dostal jižní Laos pod nadvládu Thajska. Luang Prabang pod vliv Barmy, později také pod Thajsko. Začátkem 19. stol. se celá oblast dostala pod francouzský vliv. Ve smlouvě s Thajskem r. 1893 potvrdila Francie svůj protektorát nad Laosem.
Laos je nejbombardovanější zemí na počet obyvatel. Stalo se tak během války ve Vietnamu.
Laos patří k nejchudším zemím světa, 90% obyvatelstva se věnuje zemědělství. Pěstuje se především rýže, maniok, brambory, kukuřice, koření, káva, tabák, čaj a citrusové plody. Bohatství představují vzácné dřeviny (teak a mahagon), které jsou však málo využívány. Od r. 1976 dochází k postupné industrializaci