Ceny
Ceny jsou ve Vietnam kapitolou sami o sobě. Např. ve vlaku platíte jako cizinec lístek kategorie "foringer" - tedy cizinec. O kolik je to víc nevím, ale ještě to je únosné. Horší je předražování snad u všech přepravců o stovky procent. Když to o něco usmlouváte, stále platíte o několik 10 % více nežli místní. Pouliční prodavači v hlavním městě Hanoj nabízeli banány např. za 60 000 VND, nakonec jsme je koupili za 20 000 VND a i to bylo asi o 100% více nežli v dražším Thajsku. Když jsme si se slečnou ale tak "popovídali", tak jsem ji nakonec chtěl udělat kšeft. Samozřejmě, že jsem ji o pravděpodobné ceně řekl, taky se hned po uzavřeném obchodu chlubila kamarádce...
Železnice - klimatizovaný vagón se "soft seat" mě velmi mile překvapil. Tekla studená i teplá voda. V Čechách jsem již delší dobu vlakem nejel, ale pokud by dráhy vypadaly alespoň jak ve Vietnamu, tak by to byla nádhera. Naopak mi náladu zkazila prodavačka lístků. Ptám se na vlak do Danag: První - vyprodán. Druhý - vyprodán. Na té samé trase jsem jel před pár dny a vagón byl obsazen maximálně z 20%. Říkám že nevěřím! Paní netečně znova podívá do PC a ptá se: "Kolik lidí?" (???).
Kolik dáš? - ohledně cen za vše asi mluví prodavačka občerstvení na nádraží v Hanoji. Když jsem chtěl koupit vodu, tak nasadila cenu tak na 220%. A protože mne jen před chvilkou vytočila prodavačka lístků, tak odmítám takovou cenu zaplatit. Následuje přibližně tento vývoj: Prodavačka snižuje cenu jen na 170%. Říkám: "Drahé." A tak mi podá papír s tužkou a vyzve mne: "Napiš cenu, kterou jsi ochoten zaplatit." Píši běžnou cenu + 10%. Odmítá. Já také a kupuji si vodu za zlomek původní ceny před nádražím.
Shrnutí - přestože i v jiných zemích JV Asie vás někteří "natáhnou", nikde se to neděje v takovém rozsahu a formě jako ve Vietnamu. Takže s tím je nutné při návštěvě této jinak krásné země počítat a nenechat si pobyt zde úplně otrávit.
Přepravci
Když jsem došli na autobusové nádraží, tak nám oznamují, že mají pouze jedno místo. Druhý prý múže jet jiným spojem a taxikář ho tam na motorce rád odveze. Autobus má odjet ani ne za 15 minut, a tak se rozhodneme počkat a uvidíme. Když minibus, který byl do té doby zaparkován za rohem, přijede, tak se ptám přímo řidiče. Najednou dvě místa jsou. Tak si rád kupuji lístky, i když byly podle v porovnání s cenou v Lonely Planet (LP) možná předražené. Možná díky vyšším cenám ropy se celkově zvedly ceny jízdenek asi o 50% oproti LP 2007.
Čeští Vietnamci
Vietnamci, co žili nějakou dobu v Československu. Osobně jsem se setkal pouze se dvěma. Oba mně nasadili šílenou částku. Taxikář-motorkář v Hanoji ale alespoň mluvil ve všem pravdu. To zaměstnanec - možná majitel hotelu v Ha Long City, vyloženě lhal ve všem kromě svého pobytu v Československu. Česky mluvil perfektně a plynule. Prý u nás žil 18 let. První lež byla o údajném přesunu autobusového nádraží 10 km za město, místo 3 kilometrů uvedených v Lonely Planet. Chtěl samozřejmě navýšit platbu za odvoz do města a snažil se nás odvézt od veřejného autobusu, který by stál pakatel. Zde jsem se s ním také seznámili. Když viděl, že mu to jen tak nezbaštíme, tak nás všechny - mně, Orawan a ještě jednoho mladého Francouze - Arnaud, odváží do města zdarma s tím, že se podíváme na jeho hotel. Hotel byl OK, tak jsem u něho opravdu zůstali a ani jsem se po jiném ubytování nesháněli. Večer nám začal nabízet výlet lodí (viz. výlet do Ha Long Bay)....
...výlet do Ha Long Bay
Úvodem - kamarád v Hanoji koupil dvoudenní výlet za 47 US$, jeho výlet obsahoval: vyzvednutí v hotelu, cesta do Ha Long City a zpět (cca 300 km), plavbu lodí, 1x noc na lodi, 1x noc na ostrově, 3x oběd, 2x večeři, 2x snídaně, návštěva jeskyně, plavání a kajaking, výstup na horu.
První nabídka za obdobný výlet bez cesty z Hanoje je od "českého" Vietnamce v Ha Long City ve výši 108 US$. S tím, že třídenní program je pro nás drahý nabízí dvoudenní za 70 US$ (2x oběd, 1 večeře, 1x snídani, návštěva jeskyně, plavání a kajaking, výstup na horu). V katalogu, co nám ukazuje, je cena tohoto programu zahrnující i zpáteční cestu z Hanoje 35 US$. Když na to Arnold poukáže, tak říká - loňská cena, loňský katalog. Na titulní stránce je rok 2008......
Dvoudenní výlet si nakonec kupujeme u člověka přímo v přístavu. Původní cena 49 US$ usmlouváme již jen na 42 US$ s tím, že nás odvezou až do Hanoje. Oproti naslibovaným skutečnostem jsme nakonec stejně neobdrželi kajutu pro dva ale Arnolda nám tam přifařili, na kajaking bylo večer asi o 30 minut méně času (to jsem si ale s jedním Novozélanďanem vynahradil za úsvitu, kdy jsme si kajak půjčili a asi hodinu brázdili vody v okolí - nádhera), plavbu zkrátili asi o 3 hodiny, kotvili jsem jinde, než bylo slíbeno. Ale v tak nádherné oblasti to zase tolik nevadilo. Při zpáteční cestě již nezastavili na koupání, kajaking nabídli ale pouze za příplatek 50 000 VND/osoba - mělo být v ceně, výstup na žádnou horu se nekonal. Mně s Orawan ještě chtěli upřít jeden oběd a odvoz do Hanoje. To jsme si ale vydupali.
Věřím, že jsme si některé problémy zavinili sami (druhý oběd, odvoz do Hanoje) a že chlapík v přístavu nás jen "šoupnul" za provizi na nějakou loď i bez našeho programu. Ale i ti co si zaplatili výlet v Hanoji, neobdrželi vše, co měli slíbené - výstup na horu, delší kajaking, nocování na jiném místě. Přesto doporučuji zaplatit si celý výlet již v Hanoji. Nám cesta regulérním autobusem trvala půl dne a stejně lístek předražili.
Jak nás vyhnal déšť
Kon tum opouštíme za mírného deště. Naším cílem je historické městečko Hoi An. Až po několika hodinách jízdy mám jistotu, že nás autobus místo do Hoi An zaveze do asi 30 kilometrů vzdáleného města Danag. S příjezdem na autobusové nádraží se spouští pořádný liják. V ten samí moment se na nás vrhají taxikáři, taxi-motorkáři a chtějí nás odvézt. Problém je, ža já sám nevím, kam. V Danag se nachází zastupitelství Laosu a já potřebuji zařídit laosské vízum. Je středa, dvě hodiny odpoledne. V Lonely Planet nacházím mapku města a odhaduji vzdálenost 5 kilometrů. S taxikářem dohadujeme cenu a jedem. Na zapnutém taxametru naskakuje částka. Když se asi o pět korun přehoupne o dohodnutou cenu jsem před zastupitelstvím. Dostávám vizitku s tel. číslem a nabídkou, že nás za cca 200 Kč zaveze do Hoi An. Nyní ale v dešti prcháme se prcháme schovat.
Na laoském zastupitelství jsem sami. Vízum na počkání stojí 28 US$ ale to prý vystavit nemohou. Do druhého dne stojí 20 US$. Podávám žádost a protože venku padají trakaře, tak přímo na zastupitelství pročítám LP a hlédám, kde přespíme. Půlhodiny uběhlo a venku tak lije, že jen cestou k ulici budeme mokrý na kost. Po další době mě volá úředník a dává mi pas s vystaveným vízem. Namísto hledání noclehu v drahém průmyslovém a obchodním centru Danag, volám taxi, aby nás odvezl na autobusové nádraží. Zkusíme do Hoi An vzít autobus. Ulice jsou úplně zatopené. Lidé se brodí i po kolena ve vodě. V takovém to počasí si to tu moc neužijeme a včera předpověď počasí v TV hlásila na severu sluníčko. Když míjíme vlakové nádraží, tak si necháme zastavit. Za 45 minut již odjíždíme vlakem do 764 kilometrů vzdáleného Hanoje.
Závěr dobrý všechno ....
Pro nás to naopak nebyl závěr ale první město, kde jsem ve Vietnamu spali - Kon Tum - v Lonely Planet titulují město jako pravděpodobně nejpřátelštější místo v zemi. A z těch několika míst co jsem navštívil, to mohu jen 100% potvrdit.... Lidi se usmívali jak v Thajsku, byli přátelští a snažili se pomáhat: zastavuje u nás mladík na mopedu a ptá se kam jdeme. Ochotně nám poradí a na závěr se jen zmíní o svém hotelu. Protože opravdu hledáme ubytování, tak se u něho později zastavujeme. Jeho nabídka je dobrá a tak přijímáme. Zvu ho na pivo - abych z něho mohl vyzvědět místní ceny... Večer jedeme na mopedu do restaurace. Zde jsou i tři jeho kamarádi. Když na závěr chci piva zaplatit, tak mi jen oznamuje, že vše je již uhrazeno...