První lidé se na souostroví zvané Aotearoa (Země dlouhého bílého oblaku) začali usazovat kolem roku 700n.l. Byli jimi obyvatelé melanéského a indonéského souostroví. Přibližně od roku 1000 se zde začali usazovat předkové Maorů, Polynézané, kteří sem připluli v několika vlnách během několika generací.
Z počátku hlavní obživu tvořily dary moře a nelétavý pták moa, dorůstající až tří metrů. Zemědělství se začalo provozovat až během druhé vlny osídlovaní zvané "Clasické Maorské období". Devastující vliv člověka se projevil změnou fauny a flory. Pták moa byl vyhuben koncem 17. století, kapradinové porosty se změnily na pastviny, dovezení psi (kuri) a krysy (kiore) se stali osudnými na zemi hnízdícím ptákům.
S rostoucím počtem obyvatel se maorské kmeny stávaly více bojovné. V letech 1300-1500 několik kmenů zmizelo a objevil se kanibalizmus.
V roce 1642 objevil při své plavbě kolem Austrálie souostroví holandský mořeplavec Abel Tasman. Nezůstal dlouho. Pojmenoval ho po holandské provincii Zeeland New Zealand. Zápisy z jeho cest byly původně uchovávány v archívech, protože Nizozemci neuvažovali o kolonizaci tohoto území. Znovuobjevení Nového Zélandu (1769) je spojeno se jménem Angličana James Cook, který ho objevil při hledání legendárního jihomořského kontinentu a do r. 1777 ho i prozkoumal.
Rokem 1792 začal příliv Evropanů. Většinou to byli vězňové a vystěhovalci, kteří zde hledali útočiště před krizí nebo politickým útlakem. Kolonisté se zabývali lovem tuleňů a velryb, resp. chovem dobytka. Nový Zéland se brzy stal rájem anglických, francouzských a amerických lovců velryb. Po počátečních ozbrojených vzpourách Maorové začali spolupracovat s Evropany (zabezpečovali pro ně potraviny). Se zbraněmi, které získali za tyto služby, vedli krvavé mezikmenové války. V 19. stol. počet Maorů rychle klesal a dnes tvoří už jen 9% celkového počtu obyvatel.
V roce 1838 se britská vláda rozhodla anektovat Nový Zéland. Roku 1839 začal Wiliam Hobson vyjednávat s náčelníky kmenů a roku 1841 byl jmenován místodržícím. Náčelníci mu přenechali severní ostrovy náhradou za plná občanská práva shodná s občany Anglie a povolili mu průzkum jižního ostrova. V 19. století se díky rostoucímu počtu osadníků a přecházení smlouvy "Treaty of Waitangi" mezi Maory a evropskými osadníky rozhořelo několik válek, do kterých zasahovala i vojenská pomoc z Austrálie a Velké Británie.
Díky válkám severní ostrov zaostával za jižním, kde se rozvíjelo zemědělství. Země se stala "farmou Anglie". Ženy zde dostaly právo hlasovat již v roce 1893, 25 let před Velkou Británií, USA a 75 let před Švýcarskem. Plně svobodnou zemí se Nový Zéland stal až v roce 1947.