Dohoda z Waitangi byla podepsána 6. února 1840. Byla podepsána 46 maorskými náčelníky a zástupci Britské koruny za přihlížení na 400 Maorů. Během následujících sedmi měsíců byla smlouva šířena po celém souostroví vládními vyslanci, obchodníky i misionáři. Dohodu postupně podepsalo na pět set náčelníků.
Britové na maorské náčelníky naléhali, protože se obávali založení francouzských kolonií. Na ostrově daké docházelo ke konfliktům jak mezi bílými a domorodci, tak mezi domorodými kmeny navzájem. Dohoda měla přispět k zavedení zákona a Maoři měli získat vzdáním se suverenity ochranu Britské koruny a rovnocená práva a povinnosti jako mají občané Anglie. Dále dohoda zaručovala ochranu Maorským zdrojům a způsobu jejich života. Dohoda se považuje za kolébku vzniku nového "Novozélandského národa".
Dohoda slibovala rovnost a zaručovala právo Maorům na půdu. Když se ale odmítali vzdát své půdy, kterou požadovali nově příchozí osadníci, docházelo i nadále ke konfliktům ústícím až ve válku zvanou "Northland war".
Roku 1934 guvernér Generál Bledisloe daroval národu dům, kde byla smlouva podepsána i s přilehlými pozemky. Od roku 1936 se zde konají v době výročí pravidelné oslavy. Ikdyž jako všude, i zde se k tomu lidé stavějí různě. Někteří Maoři protestují, jiní zde během oslav předvádějí své tradiční tance a umění. Stála exhibice stručně seznamuje s historií a kulturou Maorů i Nového Zélandu.
