Megido - starověké město ležící na obchodní cestě mezi Východem a Středomořím. V letech 1800-600 př. n. l. významné středisko Galileje. Během dlouhé historie město dvacetkrát zaniklo a znova bylo postaveno. Archeologové objevily celkem dvacet vrstev osídlení na jednom pahorku. Toto místo se stalo svědkem tolika bitev, že v knize Zjevené Janovo v Novém Zákoně je popsáno, že se zde odehraje poslední boj mezi dobrem a zlem až nadejde konec světa. Biblický název "Armagedon" je odvozen od slov "Har Megedon" neboli hora Megido.
Osada byla již v 3. tisíciletí před Kristem opevněná. V polovině 15. století př. n.l . byla pevnost obsazena vojsky faraona Thutmose III. a oblast ovládl Egypt. V 8. století př. n.l. padlo do rukou Asyřanů. Když začala moc asyrské říše upadat, začali spolu o vládu nad městem bojovat egyptský faraon a judský král Jóšijáš. V následné bitvě v roce 609 př. n. l. Jóšijáš zahynul. Tato bitva pro Megido znamenala zkázu – ze správního města oblasti se stala ubohá vesnice, která již nikdy nedosáhla původní slávy. Ke konci 4. století př. n. l. sice s Alexandrem Velikým přišlo i množství přistěhovalců, ti však nové město založili mimo pahorek. V roce 2005 bylo místo zapsáno jako památka světového dědictví na seznam UNESCO.
Za pozornost stojí vodovodní systém. Protože zdroj vody se nacházel mimo opevněné město. Obyvatelé Megoda vykopali 25m hlubokou šachtu a pak na 70 m dlouhý horizontální tunel k pramenu vody. Návštěvníci se dnes mohu tímto tunelem projít a zpět do "města" se vrátit po pěšince vedoucí k hlavímu vchodu s muzeem.
Megido bylo známé také svými stájemi a sloužilo jako centrum chovu koní pro vojsko.
