Buddhismus

Buddhismus¹⁾ - náboženství či "životní postoj" založený indickým princemSiddhartha Gautama. Buddha (probuzený) se narodil v malém království Šákjů, které se rozkládalo na dnešních indicko-nepálských hranicích, přibližně před 2500 lety. Přesná životní data nejsou známa. Moderní indologie nejčastěji uvádí léta 567-486 př.n.l. Buddhovy životopisné údaje v komplexní podobě také neexistují. Zmínky o jeho životě se objevují v textech buddhistických kánonů. Po Buddhově smrti vzniká více názorových proudů jak vykládat jeho učení. Zhruba od roku 100 př.n.l. se jednotlivé proudy dělí na dvě velké větve buddhismu; na mahájánovou (velký vůz) a na hínajánovou (malý vůz), neboli theravadinský buddhismus, théravadu (učení starců).

Stoupenci hínajánového buddhismu se snaží přesně následovat cestu Buddhy. Jejich cesta se zakládá především na meditacích a studiu Buddhových textů. Až po "probuzení" mohou teprve pomáhat dalším. Převládá v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a na Srí Lance.

Mahájánový buddhismus vychází z úvahy, že není možné čekat až na probuzení a teprve po něm se snažit pomáhat ostatním bytostem, protože cesta k probuzení je dlouhá a mnozí potřebují pomoc už dnes. Je tedy třeba současně usilovat o probuzení a přitom pomáhat všem vnímajícím bytostem. Dneska se vyskytuje v Tibetu, Mongolsku, Číně, Koreji a Japonsku.

Na území Thajska se dostalo ve 3. století před n.l. Na skupiny migrantů, kteří sem později přišli, buddhismus zapůsobil tak silně, že ho přijali za svoji víru.

Sukhothaiský král Ramkhamhaeng (1275-1317) povýšil theravadinský buddhismus na hlavní náboženství. V Thajsku největšího rozkvětu zažilo za vlády jeho vnuka King Li Thai (1347-1368), kdy vznikly první thajské písemné buddhistické práce. Náboženství se promítá nejen do architektury, sochařství, malby,.... ale i do každodenního života Thajců. Např. každé ráno lidé obdarovávají mnichy potravinami. Tím si mimo jiné zajišťují lepší postavení při inkarnaci. Každý mladý hoch se alespoň jednou po dobu od pěti dnů po tři měsíců uchýlí do kláštera aby se samovzdělával. Takto se buddhismus šíří do celé společnosti.

Thajských 300 000 mnichů se řídí 227 pravidly. Jedí pouze dvakrát denně a to ráno a v poledne. Buddhismus dovoluje diskutovat o jednotlivých otázkách učení. Mniši si sami určují, kdy budou meditovat. Mají svobodu cestování. Kdykoliv mohou odejít z kláštera a žít běžným životem. Žena se mnicha nesmí dotknout a mnich nesmí nic přijmout přímo z rukou ženy.

V současnosti je většina z 27 000 buddhistických chrámů na venkově. Přestože hlavní funkcí chrámu vždy byla pomoc při meditaci, od počátku také slouží jako ubytovna, informační centrum, škola, nemocnice...Chrám celkově slouží jako společenské centrum obce. Všechny hlavní buddhistické svátky jsou i thajským státním svátkem.

Také já jsem společně s Andreou (Německo) a Jamesem (Holandsko) byl pozván k bezplatnému přespání v klášteře v obci Takeo, (Kambodža).

V buddhismu neexistuje universální autorita, analogie boha a ve věcech víry neomylného papeže. Buddhismus vnímá existenci jiných škol jako následek toho, že i jednotlivé lidské bytosti se od sebe odlišují. Uvedená skutečnost zachovala buddhismu jeho mírumilovný charakter, protože se nedal zneužít. Stejně tak vyznavači buddhismu jsou tolerantní a přátelští. Proto se také Thajsku říká "země úsměvů".