Od středověku je tato oblast jedna z nejrozvinutějších v Evropě, ale s tím byla spojena i její velká nestabilita. V prvním století př.n.l. se do oblasti volně dostávali římští obchodníci s italským a galským zbožím. V oblasti postupně založili několik velkých osad. Římané založili provincii nazvanou Gallia Belgica (Belgian Gaul), která zahrnovala také Belgii, severní Francii a část Švýcarska. Kolem roku 300 n.l. jejich moc postupně začala slábnout. Toho využili germánské kmeny, kteří Římany nahradily.
Karel V., jenž byl r. 1519 zvolen za římsko-německého císaře, se pokusil spojením 17 provincií v burgundské oblasti sjednotit nizozemské území (rozkládající se přibližně na území dnešního Holandska, Belgie a Lucemburska). Politika katolizace, kterou prováděl španělský král Filip II. , vyvolala r. 1568 povstání sedmi severních provincií Nizozemska, jež se r. 1579 spojily do Utrechtské unie. Jižní provincie (v podstatě dnešní Belgie) se téhož roku spojily z podnětu španělského místodržitele Alessandra Farneseho do Arraské unie. Vestfálským mírem z r. 1648 se muselo Španělsko severního Nizozemí definitivně vzdát.
Z Holandska se stává obchodní velmoc. Díky námořnímu obchodu, založena Holandská východoindická společnost pro obchod s Dálným východem, později i Holandská západoindická společnost pro obchod s Amerikou a tichomořím. 17. století, zvané "zlatý věk", se vyznačuje rozkvětem obchodu, umění a kultury spojeného s růstem bohatství. Roku 1672 francouzský král Ludvík XIV. zahájil dobyvačné tažení proti Nizozemí, které představovalo hlavní překážku jeho plánů na evropskou hegemonii. Podporovala jej Anglie, která vedla s Nizozemím námořní válku o koloniální území. Holandsko s pomocí Španělska, Braniborska a Dánska se však ubránilo a 1674 uzavřelo s Anglií mír. Roku 1689 se dokonce William III Oranžský stává Anglickým králem. Po jeho smrti, v 18. století moc Holandska upadá. Roku 1810 je Holandsko obsazeno Napoleonem Bonaparte. Po porážce Napoleona byla oblast opět sjednocena.
Po porážce Napoleona u Waterloo (15 km jižně od Bruselu) r. 1815 bylo na vídeňském kongresu Holandsko sjednocena s Belgií do Spojeného nizozemského království. R. 1928 se liberální i katolické skupiny v jižních provinciích sjednotily v opozičním hnutí proti holandskému králi Vilémovi I., protože se cítily být znevýhodněny politikou protestantského krále, protěžujícího severní provincie. V srpnu 1830 vypuklo za podpory Francie povstání a 4. října byla vyhlášena nezávislost. R. 1839 byly definitivně stanoveny hranice mezi Holandskem a Belgií. 1848 vzniká konstituční monarchie, která ale panovníkovi zanechává jen omezenou moc. 10. května 1940 Německo obsazuje zemi. 1949 začíná čtyřletá válka, na jejímž konci vzniká nový nezávislý stát Indonésie.