Prvními příchozími na Britské ostrovy byly malé lovecké skupiny kolem roku 4000 př.n.l. Usadili se na planinách poblíž dnešního Salisbury a postavili známé Stonehenge a Avebury. V Době Bronzové, od roku 400 př.n.l. byli následovány Kelty, kteří vytvořili několik kmenových království. Ti mluvili gaelštinou a brythoništinou. Prvním jazykem se stále mluví ve Skotsku, druhým ve Walesu.
Od poloviny 1. století n.l. až do začátku 5. století si činili nárok na Británii Římané. Během pouhých sedmi let upevnili svoji moc na většině území Anglie. Na severu byla postavena Hadrian's Wall - zeď, která bránila nájezdům Skotů. Byla dlouhá 116 kilometrů (od Solway Firth k Tyne River), 3 metry široká a přes 6 metrů vysoká. Přibližně po 300 letech byla opuštěna a kolem roku 400 n.l. se zanikla. Římané přinesli stabilitu, zpevněné cesty, křesťanství a latinu. Římané nebyli nikdy vytlačeni. Se zánikem Římské říše se přirozeně kolem roku 410 n.l. vytratili.
Na ostrovech se začaly usazovat pohanské kmeny Anglo-sasů a Jutů, kteří postupně absorbovali keltské obyvatele. Do 7. století postupně ve středním a východní čísti vznikala Anglo-saská království (Kent, Sussex, Essex, Wessex, East Anglia, Mercia a Northumbria). Jejich obyvatelé si postupně začali říkat Angličané.
V polovině 9. století na ostrovy začali pronikat Vikingové z Dánksa, Norska a Švédska. Do roku 871 obsadili veškerá území kromě království Wessex. Zde se Angličané ubránili, eliminovali vikinskou vojenskou převahu a postupně začal proces asimilace.
Roku 1066 se na jihu ostrova vylodil s 12 000 muži normandský princ Vilém Dobyvatel, po vítězství u Hastings vyměnil anglickou aristokracii za francouzsky mluvící Normándy. Ti budovali impozantní hrady, zavedli feudální systém a postupně se opět asimilovali se Sasy.
Následující století bylo ve znamení intrik a zákulisních bojů o moc. Územní spory s Francií vyústily ve stoletou válku (1337 - 1453), ale anglické vojsko bylo nakonec vypuzeno z francouzského území. Stoletá válka přešla ve "Válku Růží". V parlamentu se představitelé měst a šlechty spojili do Dolní sněmovny (House of Commons), která se oddělila od Horní sněmovny (House of Lords). V r. 1455 vypukly boje o následnictví trůnu mezi rodem Yorků a Lancasterů. Spory ukončil až Jindřich VII. (1485 až 1509) z rodu Tudorovců tím, že porazil Richarda III.
Za vlády Alžbéty I. , (do roku 1603) došlo ke kulturnímu rozkvětu. Napomohly mu i zámořské objevy a vznik kolonií. V r. 1584 byla založena Virginie jako první britská kolonie v Severní Americe, v r. 1600 vznikla Východoindická společnost. Anglie, Skotsko a Wales byly formálně sloučeny do Království Velké Británie v roce 1707. Roku 1793 se však severoamerických kolonií vyjma Kanady musela vzdát.
V tomto období (1750-1850) proběhla ve Velké Británii průmyslová revoluce, kterou provázel enormní růst počtu obyvatelstva, urbanizace, rozvoj výroby a obchodu.
Do I. světové války se Británie zapojila po napadnutí neutrální Belgie Německem. Po 2. světové válce se britské impérium vysílilo a jednotlivé kolonie (Indie (1947), Malajsie (1957) a Kenya (1963)) získávají samostatnost.
Občanská válka mezi militantními katolíky a protestanty v Severním Irsku vedla v roce 1969 ke vstupu britské armády. 1. září 1994 bylo v Severním Irsku vyhlášeno příměří, které mělo být tečkou za čtvrtstoletím ozbrojeného boje irských republikánů proti britské nadvládě v Ulsteru.