Colin, kterého jsem při cestě na Nový Zéland potkal v Bangkoku, mě vyzvedl na letišti. Nejedeme ale přímo k němu domu. Dostal jsem mapu a stal se ze mne "navigator". Colin je totiž obchodník a prodává vše možné a nemožné. Hlavně v místech velké koncentrace lidí, takže jedeme k "vánočnímu" průvodu do nějaké zapadlé čtvrti nejlidnatějšího města země - Aucklandu.
Asi po půl hodině jsem již svědkem takového našeho "prvního máje" s ozdobenými vozy, živou hudbou, zástupci Skotů, Číňanů, a dalších menšinových skupin, škol a sdružení...
Asi za dvě hodiny mě vítá slavnostní rozsvícení vánočního stromku v jiné čtvrti. Zde spatřuji první taneční představení mladých tanečnic z pacifických ostrovů. A je to nádhera. Colin mezitím zase prodává santaklausovské čepice.
Po večeři na hlavní třídě v centru města vyrážíme prodávat čepice přímo do ulic. Mládež tu má zajímavou "zábavu". Asi nemají co dělat, a tak se projíždějí s pivkem v ruce po hlavní třídě sem a tam. Na zelenou se prudce rozjedou aby vzápětí prudce brzdili. Čím více kouře a hluku, tím pro ně lépe. Ale jinak jsou přátelští a pokud nechtějí čepici koupit, tak za ní dají pivko.
Kolem druhé ranní začíná naše obchůzka asi dvaceti barů. Líbí se mi hlavně v jednom irském, kde hraje živá hudba. Taky bych se dobře bavil, kdyby nejlevnější třetinka nebyla za pět doláčů :( Ono to české pivko je pořád opravdu jedno z nejlevnějších a přitom nejlepších :)
Jak jsem tak byl "rozjetej" z Thajska, ani pořádně nevím jak a už se seznamuji s místní zástupkyní původních obyvatel. Pěknou Maorkou. Jediná vada na kráse je, že se pravděpodobně chce pouze opít na můj účet. A tak jí posílám k jinému maníkovi, který by pravděpodobně ochoten byl. K mému potěšení se jí nechce, k její smůle se ale já po chvilce opět přidávám ke Colinovi a vyrážíme do dalšího baru. Domu přijíždíme se svítáním asi v půl páté ráno ...