Převzato z emailu, který jsem poslal do Čech.
Prilet na NZ jiz tak hladky nebyl. Protoze se zde obavaji zavleceni ruznych rostlin a mikrobu, tak jeste pred opustenim letadla dezinfikovali kabinu.
Jsem nezamestnanej, a tak na priletove karte nevyplnuji "povolani-zamestnani". Diky tomu jsem u kontroly pasu mozna az dvacet minut vyslychan. Kde jsem pracoval, jak dlouho chci byt na NZ atd. Stav meho finacniho konta je ale kupodivu zde nezajima. Nakonec se oficirka ve strednich letech umoudri a ja si mohl oddechnout. Vydavam se vyzvednout bagl. V celnim prohlaseni jsem priznal stan a trekove boty, stejne jako jednu ususenou kvetinu, kterou mi darovala Orawan. Mimo jine mi koupila kytici 11 ruzi, ale tu jsem ji dal druhy den zpet. U mne by dlouho nevydrzela.
Diky tomuto priznani v prohlaseni jdu na podroubnou prohlidku. Po zodpovezeni otazek ohledne meho baglu, zda sjem ho balil sam a vim co v nem je, podepsani protokolu "TO" zacalo. Sedel jsem pred dlouhym stolem, na ktery postupne prostreli veskere me veci. Otevreli veskerou kapsu, veskery pytlicek...Stan a boty odnesly nekam jinam na prohlidku. Pomoci specialniho zarizeni kontrolovali me veci na chemikalie. Zkoumali zda v nem nebyly drogy.....Zacal jsem trnout pri pomysleni, co se stane az objevi muj nelegalni software koupeny v Bangkoku. Nemluve o suchem lihu - horlavina prepravena v letadle.
Nastesti to probehlo bez pripominek. Pak se ale i zde zacali vyptavat na moji cestu, kontrolovali telefoni cislo meho znameho, kontrolovali kreditky. Vyptavali se co jsem delal tolikrat v Thajsku, Kambodza a Laosu a odkud se se vzaly penize na Aljasce... Uz jsem si zacal myslet, ze mne povazuji za drogoveho dealera...Po trech hodinach jsem konecne mohl vkrocit na pudu Noveho Zelandu.
Tak jsem stastny zavolal Colinovi a on me vyzvedl. Nejeli jsme ale primo k nemu domu. Prvni hodiny meho pobytu v teto zemi se odehraly uplne jinak...