Nejstarší nálezy o prvních lidech na území dnešního Tuniska pochází z jižní části země poblíž Kalíbija. Pochází z období před 200 000 lety. V té době se zde ještě nalézaly husté lesy. Po ústupu poslední doby ledové Sahara vyschla a oddělila Tunisko od zbytku Afriky neúrodnými písečnými dunami.... V několika vlnách sem poté přicházejí lidé z oblasti jižní Evropy až do roku kolem 2 500 př. n.l. Právě od těchto neolitických obyvatel Tuniska odvozují svůj původ dnešní Berbeři (z řeckého barbaroi - cizinci). Když v 10. stol. př. n.l. kolonizovali Afriku Féničané, přijali původně různorodé kmeny jednou kulturu a jazyk. I když byli Berbeři mnohokrát poraženi, dokázali často tvrdě dobyvatelům vzdorovat. Dnešní tuniští Berbeři z velké části splynuli s arabskou populací, přičemž si uchovávají některé zvyky. Obzvláště ve venkovských oblastech se to projevuje hlavně oblečením.
Podle legendy založili příchozí Féničané Kartágo (Qart Hadašt, Nové město) v roce 814 př. n.l.. Féničané přisli z oblasti Týru v dnešním Libanonu. Kartágo založili jako mocnou základnu obchodu. Kartágo se stalo nejvýznamnější metropolí fénického světa, když v 6. století př.n.l. Týr podlehl Asyřanům. Féničané z Kartága ovládali celé západní Středomoří.
Rostoucí vliv Kartága začal narážet na zájmy řeckých měst. Po bezpočet bojů se Féničanům podařilo ovládnout nedalekou Sicílii. Tím se však zájmy Kartága dostaly do konfliktu s větším sousedem - Římem. Tato situace vedle k třem "punským" válkám. Římané nazývali severoafrické Féničany Punové (latinsky Poeni). První punská válka travala v letech 263 - 242 př. n.l. a svedla se právě o Sicílii. Kartága se následně muselo vzdát i Korsiky a Sardínie.
Hannibal Barkas - asi nejznámější vojevůdce, syn vojevůdce Hamilkar Barkasz první punské války. Hannibal se narodil v roce 247 př. n.l. a v roce 221 př.n.l. získal nadvládu na Španělskem. O tři roku později vede svoji armádu (90 000 pěšáku, 12 000 jezdců a 37 slonů) skrze Alpy do Itálie, kde chce napadnou Řím. Přechod Alp Hannibalovu armádu zdecimoval, přežilo jen 23 000 mužů a 17 slonů. Přesto se mu podařilo ale podařilo porazit v bitvě u Kann římskou armádu o síle 80 000 mužů. Po této porážce se římská armáda deset let vyhýbala přímému boji, až se odhodlala napadnou oslabené Kartágo. Hannibal se musel vrátit aniž by Řím napadl.
Druhá punská válka skončila porážkou Kartága v bitvě u Zamy roku 202 př.n.l. a znamenala ztrátu všech zámořských držav. I přesto se město časem opět vzpamatovalo. To vedlo k třetí punské válce, která skončila totálním srovnáním Kartága se zemí v roce 146 př.n.l. Zem byla symbolicky posypaná solí, aby byla napořád neúrodná.
Roku 122 př. n.l. postavili nové Kartágo sami Římané pod velením Ceasara. Město rychle vzkvétalo, Tunis začal dodávat obilím, zlatem, slonovinou, otroky,... Řím.
Římská říše byla ve 4. a 5. stol. n.l. natolik oslabena, že podlehla vpádu Vandalů. S jejich příchodem oblast upadá. Roku 533 n.l. porazil Vandaly vojevůdce Belisar. Ten zde na dalších 150 let nastolil vládu byzantskou nadvládu. Ale ani jeho nadvláda Tunisku neprospívala.
V 7. stol. dohází k invazi Arabů sjednocených pod novým náboženstvím a Tunisko se tak stává novým centrem muslimské víry. Vojevůdce Okba ibn Nafi zakládá dnes čtvrté nejposvátnější město muslimů - Kairouan. Postupně se na území Tuniska vystřídá několik muslimských dynastií. Na počátku 16.stol. ovládají ostrov Džerba piráti, bratři Barbarossové. Později jim na pomoc přicházejí osmanští Turci a v roce 1574 připojují území Tuniska do osmanské říše. Roku 1881 zde začínají budovat své koloniální panství Francouzi a země se postupně stává francouzským protektorátem. Tunisko získává nezávislost až roku 1956. Státním náboženstvím je islám, ale země je značně tolerantní k ostatním náboženstvím. V současné době se Tunisko řadí mezi politicky nejvyspělejší africké země.