Tentokrát se nechystám do zahraničí sám, ale s Klárkou. Pro náš první společný výlet dáváme přednost zemi, kde jsem již byl a cítil se bezpečně. Nechtěl jsem Klárku brát někam úplně do neznáma. Krátce po té, co jsme si koupili letenky do Dillí, se v novinách začaly objevovat zprávy o hromadném znásilňování žen a jejich špatném společenském postavení v Indii. Klárku to sice trošku znejistilo, ale od cesty neodradilo.
Do Indie odlétáme 25.1.2013. Letíme s Emirates Airlines přes Dubai. Klárce slibuji, že si po téměř měsíčním putování po Indii v Dubaji krásně odpočinem. A také se chci vyvarovat zdravotním komplikacím jako v roce 2009.
Do Dillí přilítáme ve 9:15 ráno. Bereme si za 400 INR předplacené taxi, až později zjišťujeme, že od mé poslední návštěvy na letiště postavili metro. Nocleh zařizuji v Karam Durga Guest House. Mají sice poslední volný pokoj úplně nahoře a teplou vodu si musíme přenést z vedlejší místnosti. Ale i Klárka ho schvaluje. Nakonec jsem zde zakončoval i můj první pobyt v Indii. Zatím co Klárka na pokoji vybalí, běžím dolů koupit vodu a nečekaně opravím i sandále.
Pro aklimatizaci jsme v Dillí dva dny a poté jedeme vlakem do Agry navštívit místo lásky Tadž Mahal. Bohužel město je opět zahaleno smogem. Toho se poprvé zbavujeme až v pevnosti ve měste Gwalior. První naší zastávkou, kde si to opravdu užíváme, je město Orchha. Z města Jhansi do Orchha jezdí vlak, ale to v našem starém průvodci není. Tím, jak nejedu sám, tak se již tolik nevybavuji s místními a dalšími cestujícími. A tak se občas nedozvím obdobné užitečné informace, nebo že máme přestoupit na jiný vlak. To se nám (a skupince Korejců) stalo na trati Orchha - Khajuraho. Namísto pětihodinové jízdy vlakem se nám cesta protahuje na cca 11 hodin.
Cestu na východ zakončujeme ve městě Varanasi a nedalekém Sarnath. S krátícím se časem do našeho návratu do Čech, se raději rozhodujeme přiblížit zpět k Dillí. Zážitek z jízdy do Allahabad nás od návštěvy tohoto města v době Kumbh Mela dostatečně odrazuje. Raději pokračujeme až do Jhansi. Chceme prvním vlakem pokračovat do Indore, ale odmítají nás zapsat i na čekací listinu. Necháváme si tedy poradit od rikši a využíváme dálkový autobus. V Indore (blízké Pithamupur je indickým střediskem výrobců automobilů, nechybí zde továrna ani společnosti Škoda auto) si již v předstihu kupujeme lístek na vlak pro náš návrat do Dillí. Poté odjíždíme dalším autobusem do Ghar a po dalším přestupu konečně přijíždíme do našeho cíle - Mandu.
V Mandu bych mohl být i déle, ale již koupené lístky nás nutí odjet. Autobusem přijíždíme do Indore, kde naskakujeme do prvního motor-rikši. Ten nás díky zběsilé jízdě přiváží na nádraží právě včas, abychom sprintem stihli naskočit sic do špatného vagónu, ale správného vlaku. Takto "nadoraz" jsem snad ještě nikdy nikde nepřesedal ;) . Poslední zastávkou na cestě do Dillí je nám Sanchi nedaleko Bhopal.
Po odpočinku v Dillí, tentokrát zde je naštěstí lepší ovzduší, odlétáme 20. února do Dubaje. Let byl přebukován, a tak nám letecká společnost Emirates Airlines nabízí za pozdější odlet jako kompenzaci zdarma zpáteční letenku Dubaj - Dillí. Klárka, která se však již vidí na bílé písečné pláži v Dubaji, s nabídkou nesouhlasí. Ostatně letenka do Dubaje by stejně takových 8-9 tisíc stála.
Přílet do Dubaje probíhá bez komplikací. Ubytování máme zařízené již předem ve stejném hotelu, kde jsem spal v roce 2010. Tentokrát si to tu chceme více užít. Bohužel i má druhá návštěva se neobejde bez zdravotních komplikací. Dubaj je pro mě asi začarovaná.
