Amber Palác - se nachází na úbočí kopců Aravalli hills asi 11 kilometrů severně od města Jaipur v Radžasthánu. První zprávy o stejnojmenné obci Amber pocházejí již z roku 967 našeho letopočtu. Amber znamená "Vysoký". Prohlídka zahrnuje halu Diwan-i-Am, Zrcadlový palác Šiš Mahal se soustavou vypouklých skel, Ganéšovu bránu, komnaty 12 maharádžových žen a letní rezidenci. Amber byl hlavním městem státu pod vládou hlavní větve Kačhváhů až do roku 1727. Poté dal panovník Saváí Džaj Singh II vybudovat zcela nové město - dnešní Jaipur, kam přemístil své sídlo. Z Jaipuru se do Amber dá dostat linkovým autobusem. Ten odjíždí od Hawa Mahal (paláce větrů). Od silnice k paláci člověk vystoupá za 10-15 minut a nebo si může zaplatit projížďku na slonu.
Původní část pevnosti založená Mínony se nachází na samotném vrcholu kopce. Dnes se jí říká Džajgarh. Tato vojenská část pevnosti nebyla nikdy dobyta a sídlilo zde dělostřelectvo. V jižní části opevnění se nachází údajně největší dělo na čtyřkolovém podvozku - Jaivana. Přední kola mají průměr 2.74 m a zadní kola mají průměr 1.37 m. Délka hlaveň děla je 20 stop 2 palce a váží 50 tun. Průměr hlavně na špičce je 8-1/2 palce. Od Paláce sem vede asi jeden kilometr dlouhá dlážděná cesta. Z pevnosti je nádherný pohled na okolí i na palác. Nejvíce mne asi překvapila pěkná zahrada v severní části.
Tajemné setkání - po prohlídce paláce nejprve šplhám na hradby na protějším kopci. Soustava hradebních zdí se táhne po okolních kopcích široko daleko. Je na ně fascinující pohled. Obranné valy mi připomínají čínskou velkou zeď (kterou znám ale jen z fotografií). V pravidelných intervalech jsou na hradbách strážní věže. Protože tu nejvýše položenou zrovna opravuje skupina asi 10-15 dělníků, rozhoduji se odpočinout si ve stínu věže sousední. Zpoza sloupu, tak abych nebyl vidět, fotím palác a pevnost na protější straně. Poté si sedám do stínu a odpočívám. Protože jsem jako jediný vetřelec ale neušel jejich pozornosti, neuteče ani pět minut a již ke mně přichází první odvážlivec. Nic neřekne a jen si mlčky sedne nedaleko mne na zem. Za minutku dvě ho následuje druhý, třetí .... a takto se to opakuje až se ke mne přeskupí celá skupina. Všichni přišli a mlčky si posedali kolem na zem. Sedí tiše, nic neříkají ani mezi sebou. Už když jsem viděl prvního přicházet, tak se mi hlavou začaly honit různé myšlenky: "jsem zde sám, na vrcholu kopce, několik set metrů od silnice dole v údolí...., kdo ví co se bude dít, co budou chtít." A tak, ještě nežli první přisel ke mně, tak jsem schoval kameru i foťák. Neděje se ale vůbec nic. Skupinka dělníků mlčky sedí a pozoruje mne. Snažím se na sobě nedat znát nervozitu. Také sedím a mlčky pozoruji krajinu. Asi po dalších pěti minutách se rozhoduji dát se na ústup. Vstávám a opatrně se slovy "good bye" mezi nimi procházím a odcházím. Když jsem asi 20m metrů od nich, tak se za mnou dva rozeběhnout a křičí: "foto, foto". Každý běloch pro ně má foťák, i když ho zrovna nevidí. Tak je fotím. Je to proti sluníčku, takže z toho stejně nic není. Ale oni se alespoň přiběhli ještě podívat na fotku a pak se loučí.
Jak jsem se později dozvěděl. Šlo pravděpodobně o původní obyvatele Indie, kteří jsou často negramotní. Také prý málo kdy vidí bělocha a proto se prostě na mne přišli podívat. Že by zrovna v tak turistické oblasti jako je Amber neznali bělochy se mi nezdá, ale podívat se na mne opravdu přisli ;).