Monument Tadž Mahal nechal postavit Shah Jahan pro svoji druhou ženu Mumtaz Mahal (Vyvolená palácem), která zemřela ve věku 36 let při porodu 14. dítěte Arjumand Banu. Shah Jahan truchlil pro svoji zemřelou manželku celé dva roky. Rok po její smrti (1632) začala stavba velkolepého pomníku na její památku. Na jeho stavbě se podílelo přibližně 20 000 dělníků. Mramor se na stavbu dopravoval z 300 km vzdáleného lomu. Celý povrch je zdoben polodrahokamy, drahokamy a kaligrafická výzdoba je provedena černým mramorem. Materiál pochází z mnoha zemí jako např. bílý mramot z Radžasthánu, jaspis z Punjab, nefrid a křišťál z Číny, tyrkys z Tibetu, safír ze Sri Lanky, či karneol z Arábie....
Samotné mauzoleum bylo dokončeno v roce 1648 a okolní zahrady o pět let později. Hrobku doplňují čtyři více jak 40 metrů vysoké minarety. Minarety jsou symetricky umístěné v rozích. Architektura představuje kombinaci architektury perské a ranné mugulské. Stavba se opravdu vydařila, což dokazuje, že se stala jedním z nových divů světa. Tadž Mahal dostal na 100 miliónů hlasů. Ve skutečnoti vypadá stejně krásně jako na fotografiích.
Mauzoleum je umístěné na severním konci podlouhé obdelníkové zahrady. Uprostřed je vybudována vodní nádrž, která vede od mauzolea na jih. Pohled na odrážející se obraz hrobky na vodní hladině je uchvacující. Celý komplex je ohraničen hradební zdí s třemi vstupními branami. Západní, jižní a východní. Severní obvodová stěna je položena níže na svahu. Takže při pohledu z jihu celý komplex kontrastuje s oblohou. Severní konec objektu leží na břehu řeky Jamuny.
Vstupenky začaly prodávat v šest ráno, ale brány otevřeli až v půl sedmé. V zimním období se zde pravidelně vyskytují husté mlhy. Ta navozovala pohádkouvou atmosféru a pomohla také schovat davy turistů. Jen velmi pomaličku se rozpouštěla. Až teprve kolem osmé hodiny se začala postupně objevovat hlavní kopule s minarety. V roce 1983 byl Tadž Mahal přidán na seznam světového dědictví UNESCO.
