Při prvním setkání, po mém návratu z Nového Zélandu, s Jirkou a Honzou mi kluci předkládají katalog cestovní kanceláře CK Poznání se slovy: "Tak kam chceš jet? Příští cestu podnikneme společně". V Evropě mne hned napadají dvě místa. Stýská se mi po nádherné přírodě Aljašky a tak bych se rád podíval do Norska. Díky zrušení vízové povinnosti bych se rád podíval také na Ukrajinu. Kluci navrhovali pěší turistiku v rumunských horách a nebo také Ukrajinu. Když už to musí být s cestovní kanceláří, ještě jsem v životě takto nikam nejel, tak je rozhodnuto. Ukrajina na kole - ať cestovka alespoň veze naše zavazadla...
25. srpna 2006 v Jičíně nasedáme do autobusu. Kola jsou zavěšena v přívěsném vozíku. "Náhodou" se k nám přidávají ještě Alenka a Klára - dvě mladé doktorky. Všichni se známe z nemocnice, kde jsem s Jirkou absolvoval náhradní vojenskou službu. Z Jičína jedeme skrze Liberec a Prahu, poté teprve směřujeme na východ....Se svítáním se probouzím a žasnu. Temná oblaka se převalují nízko nad zemí. Hustý černý kouř z několika vysokých komínů s nimi rychle splývá. Od silnice dělí fabriku východoslovenských železáren šedé pole. Celý obraz mi hnedka připomenul komunistické budovatelské propagační letáky. Jen temný černošedý ponurý výraz namísto rudých barev optimismu odhaloval krutou skutečnost.
26. srpna - na slovenskoukrajinské hranici čekáme celkem 4 hodiny. Do hlavního města Zakarpatské Ukrajiny Užhorodu přijíždíme pozdě odpoledne. Máme zde pouze 1.5 hodinu času. Je sobota a tak se nám nedaří nalézt otevřenou banku. Nakonec vybíráme peníze z bankomatu a jdeme na nábřeží ochutnat místní pivo. Oboloň za cca 17Kc chutná znamenitě. Dále na venkově přišlo pivko cca na 10 Kč. Dle itinerárě jsme měli dnes ujet 36km na kole - skutečnost = 0 km. Potmě přijíždíme k místu noclehu. Spíme na místě, kde jsme měli nocovat až další noc. Nikdo není schopen pořádně říci, kde si můžeme postavit stany, kde je pitná voda, kde je toaleta. Ona zde totiž žádná toaleta pro stanující není. Několik lidí spí v "hotelu".
27. srpna - ranní mlha se zvedá a my konečně nasedáme na naše kola. Dnes navštěvujeme Siněvirské jezero.
28. srpna - jedeme autobusem na místa, která jsme předtím vynechali. Zpátky se vracíme na kole cca 60-70km. Bohužel tento den se stala tragická událost.
29. srpna navštěvujeme vesničku Koločavu a pokračujeme dále po nezpevněné cestě kolem velké přehrady. Autobus nás převáží dalších cca 130 km do obce Jasina. Zde jsme ubytováni na pozemku velmi milého a ochotného dědy. Krásně posekaný trávník, pitná voda, elektřina, ... veškerý komfort.
30. srpna - podnikáme výlet k pramenům Černé Tisy.
31. srpna - ráno prší a po včerejším výletu nemáme chuť někam jet. Odpoledne se vydáváme pěšky do města Jasina.
1.září - za nádherného počasí jedeme skrze Jablonický průsmyk do lyžařského střediska Bukovel.
2. září - na kole jedeme podél řeky asi 30km. Poté nasedáme do autobusu. Cestou domů se zastavujeme u geografického středu Evropy a v Mukačevo.