Dolomity 04 - díl III.

Dneska mne čeká převýšení 1000m a tak se mi moc ani nechce vyjet. Protože kempy se musí opustit do 14:00, tak dopoledne jedu "na lehko" do města na nákup. V poledne se konečně vydávám na cestu a krátce na to začne poprchávat. Oproti očekávání se mi ale jede dobře. Nikam nepospíchám. Chci vyjet akorát do sedla Pso di Giau, 2 238m a to je jen asi 20 kilometrů. Je chlad a vlhko, a tak večer trávím v restauraci a přemýšlím, kde si postavím stan. Nakonec ho stavím dál od silnice poblíž stezky #436.

Ráno mě čeká nepříjemné překvapení. Zjišťuji, že jsem asi zapomněl pas. Doufaje že mi ho pošlou do příštího kempu, zanechávám kolo i s veškerou baťožinou u restaurace a vydávám se na trek k Lago di Federa. Cestou je nádherný pohled na hory Mt.Pelmo, 3 168m a Mt.Civetta, 3 220m Mám dost času, tak obcházím i hřeben Croda da Lago. S příchodem ke kolu začíná přeháňka. Po ní sjíždím asi nejkrásnější sjezd, cca 8 kilometrů k Selva di Cadore a po asi 500m metrech pokračuji ve sjezdu až do městečka Caprilei. Klesl jsem z 2 238m na 998m. Pokračuji po krásné cyklostezce vybavené i tábořišti, na jednom jsem přespal, směrem k Malga Ciapela.

Do kempu to mám asi jen 5 kilometrů. Takticky jsem přespal poblíž, abych se nyní ráno ubytoval a stan mi sloužil také jako úschovna zavazadel. Cyklostezka mne zavedla do nádherného úzkého kaňonu Serrai di Sottoguda. Chvilku na to již stavím stan v kempu. V půl desáté vyrážím na Marmoladu, 3 343m. Potkávám 63 letého Slováka, který se pohyboval na horách jak "kamzík". Do kempu se vracím až kolem osmé večer. protože můj pas má dorazit až odpoledne následujícího dne, rozhoduji se zítra udělat další trek. Dobíjím baterie a spokojeně usínám.

Po včerejší celodenní túře to beru dneska výletním tempem. Jdu na Cime dell Auta, 2 624m. Z počátku mi cestu zpestřuje policejní vrtulník. Dokonce na něho narážím i ve vyšších polohách nedaleko pastevecké osady Franzedaz. Zde se mi podařil nafilmovat i jeho odlet. S postupem času mě ale spíše znervozňuje, jako by tu někoho hledali. A že těch policajtů jsem zahlédl nemálo... Výlet nakonec tak malý nebyl a já se vracím do kempu kolem šesté večer. K mé úlevě získávám pas. Před spaním dobíjím baterie.

Po snídani začínám prudkým stoupáním. Na šesti kilometrech převýšení více jak 600m!!! (z 1 435m do 2 057m) do Pso. di Fedaia. Trvá mi to celou hodinu. Cyklista, kterého potkávám nahoře, mi říká, že jsem právě zdolal nejtěžší výjezd v okolí a doporučuje mi cestu do města Bolzano skrze Pso di Costalunga, 1 745m. Jeho rady jsem uposlechl a udělal jsem dobře. Výjezd byl pohodový 432m na osmi kilometrech (1 320-1 752m) a vedl skrze nádhernou krajinu. Kousek od vrcholu potkávám Libora (Igora? promiň, už si nepamatuji), který se vracel z Pyrenejí. Já jsem ten den měnil řetěz na 1 040km a on měl v nohách již téměř 3 000km. Radí mi, abych to "zalomil" již asi 12 kilometrů před Bolzanem, protože pak následuje úzký kaňon a není kde se na noc uložit. Tak tak činím.

Ráno projíždím opravdu hlubokým kaňonem a asi nejdelším tunelem cca 1 230m. V Bolzano nakupuji potraviny a po krátké prohlídce vyjíždím směrem Merano.Cyklostezka vede po silnici proplétající se mezi jablečnými sady. Největší vedra trávím odpočinkem u řeky v Merano. Následuje tři kilometrové prudké stoupání které naštěstí střídá stoupání mírné. Převýšení cca 1 150m nabírám na celých 73 kilometrech. Ve městečku Naturno si dávám pizzu. Servírka je Polka, o něco později potkávám pracujícího Slováka. Prý zde jsou Čechů, Slováků i Poláků mraky...Spím poblíž Lasa na nádherném tábořišti. Ty jsou často vybavené i pitnou vodou.

Dneska vyjíždím zbytek stoupání k rakouské hranici. Předposlední úsek, cca 15 kilometrů je stoupání prudčí. Stezka ale vede pěkným prostředím odděleně od silnice, takže to jde. Poslední úsek podél vodních nádrží či jezer je již téměř vodorovný. Na hranici si dávám poslední pizzu v Itálii a ze sedla Pso. di Resia, 1 504m sjíždím do Rakouska. Klesání je prudké až k městečku Stuben, kde se připojuji k řece Inn. podél této řeky pojedu následující dny až k Dunaji. Dneska ale končím u městě Imst.