Dolomity 04 - díl IV.

Po krátkém lesním úseku se stezka vrací opět k blízkosti řeky a zde mne čeká překvapení. Z ničeho nic po úzké cestičce přijíždím k objektu s nápisem Römerbadl. Asi římské lázně. Jsou zde schůdky do vody, sedátka... a tak i já se zde snažím osvěžit. Voda je ale příliš studená na to, abych se smočil celý. Takže po krátké pauze pokračuji dál.Stezka vede z velké části po obou březích řeky, občas ve stínu stromů. Jediným nepříjemný faktem je silný protivítr. S přiblížením k městu Innsbruck se stezka stává nudná. Ale to nahrazuje krása tohoto města. Na noc jsem původně stan nechtěl ani stavět, ale komáři mne k tomu donutili. Zemědělec, který se zde k mému překvapení asi v 20:30 objevil, se ani neobtěžoval kvůli mně slézat s traktoru a nechal mě odpočívat v pokoji. Díky :)

S příjezdem k Německu začínají přeháňky. Naštěstí krátké, takže mohu v suchu pokračovat. Cyklostezka mění povrch a asfalt se mění na polní, štěrkovou cestu. Krajina mění ráz a přestože se jede krásně a rychle, dlouhé rovné úseky mezi stromy a řekou se pro mne stávají po několika desítkách kilometrů nudnými.

Dnešní den se od předchozího téměř neliší. Na těchto cyklostezkách podél řek potkávám více lidí a také více dálkových cykloturistů. K soutoku Dunaje a Innu to je pořád daleko, rozdíl mezi Rakouskem a Německem tu není moc patrný, dokonce se mi podaří několikrát přejet hranici aniž bych si to nějak uvědomil. Větší rozdíl je v cyklostezkách, ty rakouské mají lepší povrch i značení. Spím asi třicet kilometrů před městem Passau.

Dopoledne projíždím městem Passau, ležícím na soutokou řek Inn a Dunaje, Pokračuji třicet kilometrů podél Dunaje. Zde se odpoutávám od řek a po několikadenní cestě po proudu začínám prudce stoupat. Nejhorší je prvních 3,5 kilometrů. Poté již cesta na sever směrem k šumavským hvozdům je zvlněná. Jede se dobře a tak se rozhoduji, že se pokusím dojet ještě dnes až do Čech. Snažím se držet cyklostezky #5. pravděpodobně označené jako Schwarzenbergradweg, ale moc takovýchto značek nevidím. Bloudím, ptám se místních a nakonec jedu ještě na pár kilometrů zpět do Německa. Hledání cesty se ukazuje větším problémem nežli očekávaná stoupání. Vynaložené úsilí slaví úspěch, když mi Holanďané potvrzují blízkost hraničního přechodu, trochu předčasně opuštěného ;) (před plánováným zrušením kontrol na hranicích ČR a okolních států). Nocuji opět v kempu u Nové Pece.

Po oficiálních cyklostezkách postupně navštěvuji vodní nádrž Lipno, Český Krumlov. Zdravím se s dvěma mladými anglickými cyklisty. V Českých Budějovicích dostávám odpověď od Lucky, že se mohu zastavit na noc. Je to dobrá motivace a tak do toho šlápnu. Čeká mne ještě asi 70 kilásků... Projíždím Hlubokou, ke které vede super cyklostezka postavená s pomocí fondů EU. Směrem na Tábor pokračuji po #12, z počátku vede kopcovitým terénem. Asi třicet kilometrů před Táborem ji ztrácím a tak zbytek cesty jedu po E55.

Po nabrání sil se vydávám směrem na Kutnou Horu. Myšlenku, že bych domu dojel už dnes hnedka vyháním z hlavy. Bohužel je to ještě více jak 170 kilometrů, a ačkoliv můj rekord je 186km, tak díky terénním podmínkám - kopcovitá krajina, se mne do toho nechce. Jedu tak, abych asi dvě třetiny ujel dnes a zbyteček si již nechávám na zítra. U Sázavy potkávám Holanďany na kolech. Auto nechali v Chebu a v ČR již najeli 800 kilometrů. Ještě potkávám dva jednotlivce, kteří cestují několik dní po Čechách. V podvečerních hodinách relaxuji u rybníka severně od Kolína. Se soumrakem se přesunuji o cca 15 kilometrů severně a spím poblíž Poděbrad.

Spal jsem pod širákem, ale přesto se mi moc nechce vstávat. A tak poslouchám walkmena. Asi v osm konečně jsem na nohou a za monotónního "za dvě hoďky jsem v Jičíně" docela svižně šlapu. Jsem rád, že to odsejpá. Opravdu, ani ne dvě hodiny a já zastavuji v jičínské nemocnici, abych se pozdravil s kámošem. Zde si dělám poslední pauzu a asi dvě hodinky klábosím se sestřičkami. Za silného protivětru zdolávám posledních 16 kilometrů a kolem druhé hodiny odpoledne přijíždím domu.