Před 130 tisíci lety na chorvatském území sídlili významné neandertálské komunity. Tyto pozůstatky objevil paleontolog Dragutin Gorjanović-Kramberger v roce 1899 na kopci nad obcí Krapina. Kromě ostatků bylo nalezeno osm jemně opracovaných drápů orla mořského, které archeologové v roce 2015 označili za nejstarší známé šperky na světě.
V dobách před naším letopočtem obývaly dnešní Chorvatsko kmeny Ilyrů, kteří později migrovali na území dnešní Albánie. Ilyrské kmeny byly spojeny s vznikem města Salona, které se nacházelo nedaleko dnešního Splitu. Starořecké kolonie v této oblasti byly zřizovány převážně na pobřeží a na ostrovech. Mezi tyto kolonie patřila Tragyrion (dnešní Trogir), Aspálathos (Split), Pharos (Stari Grad), Kórkyra Mélaina na Korčule, Issa na Visu a Dimos na Hvaru.
Roku 9 území ovládli Římané. Nájezdy Avarů antickou civilizaci v Chorvatsku rozvrátily, téměř všechna města byla zničena. Uprchlíci z jednoho takového města (dnešní Cavtat) založili město Dubrovník. Asi od 7. století se v oblasti začali usazovat Slované. Chorvatské království. svého vrcholu dosáhlo v 11. století za vlády Petara Krešimira IV. (1058–1074) a Dmitara Zvonimira (1075–1089).
V roce 1527 se na Cetinském hradě sešel chorvatský parlament a zvolil Ferdinanda I. z rodu Habsburků novým vládcem Chorvatska, pod podmínkou, že ochrání Chorvatsko před Osmanskou říší. Osmanský postup se ale podařilo zastavit až v bitvě u Sisaku v roce 1593. V letech 1797 až 1809 První francouzské císařství ( napoleonská Francie) postupně obsadilo celé východní pobřeží Jaderského moře, čímž skončil benátský vliv v oblasti.
Jugoslávské království - 1. prosince 1918 vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Království SHS), a to spojením jihoslovanských území Rakousko-Uherska (Centrální Chorvatsko, Slavonie, Dalmácie, Bosna a Hercegovina, Kraňsko a Dolní Štýrsko) a Srbského království, které se v letech 1913–1918 rozšířilo o Vardarskou Makedonii, Kosovo, Vojvodinu a Černou Horu.
Ustašovský stát - Po faktické likvidaci Jugoslávie nacistickým Německem v roce 1941 vyhlásili chorvatští fašisté, tzv. ustašovci, Nezávislý stát Chorvatsko, zahrnující větší část chorvatských zemí a rovněž Bosnu a Hercegovinu. 22. června 1941 byl u Sisaku zformován partyzánský oddíl, první vojenská jednotka vytvořená odbojovým hnutím v okupované Evropě. Stala se jádrem, kolem nějž obrostlo mohutné partyzánského hnutí Josipa Broze Tita, Titovo hnutí bylo komunistické a usilovalo o obnovu Jugoslávie. Titovo hnutí získalo mezinárodní uznání a podařilo se mu osvobodit většinu jugoslávského území.
Socialistická Jugoslávie - období socialistické Jugoslávie, včetně Chorvatska, bylo poznamenáno různými politickými událostmi a národnostními problémy. Josip Broz Tito hrál klíčovou roli v udržení jednoty v Jugoslávii, ale i přesto se objevily napětí a aspirace na větší autonomii.
Chorvatské jaro bylo důležitým obdobím v dějinách Chorvatska během 60. a 70. let. Hnutí začalo jako reakce na snahu o sjednocení chorvatštiny a srbštiny do srbochorvatštiny, což vyvolalo odpor v Chorvatsku. To vedlo k Deklaraci o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka v roce 1967, která posílila hnutí známé jako Maspok. To přineslo požadavky na jazykovou, ekonomickou a politickou autonomii pro Chorvatsko.
Toto hnutí přitahovalo podporu nejen ze strany členů Svazu komunistů Chorvatska, ale i ze strany studentů a dalších občanů. Nicméně v roce 1972 bylo hnutí násilně potlačeno, což vedlo k období "chorvatského mlčení" a situaci podobnou "normalizaci" v Československu.
Navzdory potlačení hnutí v roce 1972 poskytla nová jugoslávská ústava v roce 1974 větší autonomii federálním jednotkám, což částečně uspokojilo některé požadavky Chorvatského jara.
Toto období ukazuje složitost politických a národnostních dynamik v socialistické Jugoslávii a úsilí různých skupin o větší autonomii a uznání vlastní identity.
Po smrti Josipa Broze Tita se začalo národnostní napětí v Jugoslávii zvyšovat. Rozpad Jugoslávie v roce 1991 přinesl prohlášení nezávislosti Chorvatska a Slovinska. I presto, že Evropské spolecenství pozdeji uznalo tuto nezávislost, jugoslávská federace to neakceptovala, což vyústilo ve válecný konflikt.
Tento mezník je každoroční připomínán jako Den vítezství 5. srpna. Po vítezství Chorvatska uprchlo z oblasti asi 200 000 Srbů, zejména z tzv. Republiky Srbská Krajina. Následně tato území osídlili chorvatští uprchlíci z Bosny a Hercegoviny. Erdutská dohoda listopadu 1995 posléze z oblasti s návratem posledních okupovaných území Chorvatska.
Tento konflikt zanechal trvalé následky na obyvatele Chorvatska a regionu a mel hluboký dopad na politickou a sociální strukturu země. Po roce 2000 začalo Chorvatsko směřovat do NATO a EU.
Rozloha Chorvatska činí 56 594 kilometrů čtverečních, z toho 128 km2 tvoří vodní plocha. Je to 127. největší země na světě. Nejvyšším pohořím jsou Dinárské hory, kde se nachází nejvyšší hora Chorvatska Sinjal s výškou 1831 m n. m. Tyčí se blízko hranic s Bosnou a Hercegovinou. Chorvatsko se krom pevninské části skládá z více než tisíce ostrovů a ostrůvků různých velikostí, z nichž 48 je trvale obydleno. Největšími ostrovy jsou Cres a Krk, oba s rozlohou přibližně 405 čtverečních kilometrů, jen o málo menší je dalmatský Brač.