Nejdelší naše vyjížďka měřila kolem 95 kilometrů. Z Poreč jsem vyjeli podél pobřeží na sever a před městem Novigrad jsme zahnuli do dlouhého údolí vedoucího východním směrem do vnitrozemí. Právě se zde budovala silnice, ale my jsme jeli po paralelní cestě. Směřovali jsem do městečka Grožnjan. Toto městečko bylo po druhé světové válce téměř opuštěné a v dezolátním stavu. Až kolem roku 1965 se zde začali usazovat umělci, kteří městečko obnovili a zároveň mu vtiskli soudobí ráz. Téměř v každé uličce najdete ateliéry a výstavní prostory umělců. V létě se zde pořádají hudební a divadelní festivaly. Poté, co načerpáme pitnou vodu, se odsud vydáváme na dlouhou cestu po bývalé železniční trati Parenzaně.
Trasa nás přivedla také k městečku Motovun, které se tyčí na kopci (277 m) nad údolím řeky Mirny. Ze všech stran vypadá jak "orlí hnízdo". Středověká obec je typickou ukázkou benátské koloniální architektury. Má přibližně 500-600 obyvatel. Městské hradby pocházejí z 12.-13.stol. a i když se to asi nemá, tak jsem se po nich projeli na kolech ;) Po prohlídce a občerstvení pokračujeme dál po Parenzaně. Bohužel kvalita cesty se zhoršila - povrch je více kamenitý a téměř pořád do mírného kopce...
