Mauna Loa s přezdívkou "dlouhá hora" je nejmasivnější sopkou světa. Vrchol sopky je na západní straně kráteru 4 169m. Bereme-li velikost sopky ode dna oceánu, dosahuje 18 480m a byla by po Mauna Kea druhou nejvyšší horou světa. Objem hmoty tvoří 19 000 mil3.
Na vrchol vedou tři stezky. Nejméně známá a používaná je Ainapo Tril. Já jsem se vydal po nejvíce doporučované Mauna Loa Trail jenž začíná u Mauna Loa Lookout ve výšce 2 031m. Problémem může být fakt, že tento "začátek" je vzdálen od frekventované silnice 21,7 kilometrů. Ráno můžete mít štěstí jako já když jsem si stopnul místní starší manžele. Ti si jeli na vycházku. Jinak se může stát, že celou vzdálenost budete muset ujít pěšky. Tím hrozí další problém - pitná voda. Na začátku stezky žádná voda není.
Stezka neustále mírně stoupá. Během první etapy dlouhé 12,1 kilometrů se dostávám do 3 059m kde je Red Hill Cabin neboli Pu'u 'Ula'ula. Je to první místo, kde se do sudu odchytává dešťová voda. Nevypotřeboval-li někdo vodu od posledního deště předemnou, mám šanci že se po úpravě vody budu moci napít. Během cesty totiž není žádný zdroj vody. Žádný pramínek. Ani kapka. Po prvním kilometru se keříky rychle vytrácejí a obklopuje mě již jen láva. Ten pocit je fascinující - láva mění barvu, tvar, vytváří různé útvary. Doposud jsem nenašel další obdobné místo, které by v člověku vyvolávalo obdobné pocity. V této kabince (vyžaduje se permit vydávaný zdarma ve visitor centre) přespím první noc. Ráno vstávám s úsvitem a vychutnávám si tu nádheru.
Od Red Hill Cabin je také poprvé možno spatřit Mauna Kea - nejvyšší horu státu Hawaii. Druhá etapa je nejdelší. Na vrchol hory to je 19,5 kilometrů neustálého stoupání. Krajina je opět velice zajímavá. Za celý den nepotkávám ani živáčka. Zde již nejsou ani ptáci. Oblaka po celý den obepínají horu dole pod vámi, takže krom rozsáhlých lávových polí, modrého nebe a slunce nad vámi nic jiného nevidíte. Provází mě naprosté ticho přerušované pouze zvuky vznikající třením mých bot o lávu. Podle složení plynů a hlavně podle teploty vznikají různé formy lávy. Jeli láva žhavá, pak teče rychleji, její povrch je hladší a jmenuje se Pahoehoe. Naproti tomu "'a'a" láva je velice hrubá, drsná jako brusivo. A to se stává osudné mým trekovým botám. Postupně se podrážka více a více opotřebovává. K okraji North Pit, tedy prvních 15,3 kilometrů, mi to trvá 5:20. Po půl hodince odpočinku se vydávám skrz část kráteru a pak podél východního okraje k Mauna Loa Cabin (4 039m) Poslední dvě údajné míle mi připadají jako věčnost. Přestávky na tomto krátkém úseku dělám dvě. Láva je po většinu stezky náročná na chůzi. Celkem mi cesta k této kabince trvala 7 hodin. Připadám si tu jak na vrcholu světa: na západ kráter a za kráterem nebe, v ostatní směry jen mírně se snižující lávové pole a oblaka. Za oblaky širý oceán a zaoblení Země.....naprosté ticho jen tu a tam přerušené vánkem....
U chatky je opět sud s vodou. Teče pěkně žlutá - rezavá. Ale jinou bohužel nemám. Škoda že mám jen tablety a ne filtr....Noční obloha je fascinující....škoda jen že mrzne :)... Na horu jsem se škrábal s veškerou výbavou abych mohl sestoupit jinou stezkou. Dolů jsem šel po Observatory Trail dlouhé od Mauna Loa Cabin 10 kilometrů. Je o něco prudší ale pohodové to je. Od observatoře (3 399m)vede až zpět do civilizace zpevněná cesta. Problém ale je, že zde není žádný provoz. Musel jsem ujít celou třetinu z tohoto 30 kilometrového úseku, nežli mi zastavilo druhé auto co tu jelo. Ani zde není po cestě jediný zdroj vody.
