Kenai peninsula je po silnici lehce dostupný z Anchorage. Pokud člověk počítá s menším provozem aut, tak se dá na Aljašce i dobře stopovat. Lidé jsou přátelští a "berou". Poloostrov nabízí k návštěvě stará zlatokopecká místa, fjordy a ledovce. Nejznámějšími a nejlépe dostupnými ledovci jsou Portage Glacier, který se nachází v Chugach National Forest a Exit Glacier v Kenai Fjords NP.
My navštěvujeme také Caines Head SRA. V Seward jsme si vyzvedli "časový řád" přílivu a odlivu, který podél pobřeží Aljašky dosahuje až deseti metrů. Na tuto skutečnost doplatil během své třetí plavby v letech 1776-1779 kapitán James Cook, který během odlivu uvázl na mělčině v zátoce Turnagain Arm, jihovýchodně od dnešního Anchorage. Musel čekat několik hodin na příliv, než mohl svoji loď vysvobodit. My se vydáváme ze Seward po Coastal Trail. Začátek cesty nás vede lesem, kdy stále stoupáme. A tak váháme, zda jdeme opravdu po Costal trail. Asi po třech kilometrech ale konečně scházíme ke břehu zátoky. Je nádherný sluneční den, což není pro jižní oblast Aljašky zrovna typické. Pobřeží je oblastí deštních pralesů. Zde u Tonsina Point je bezplatné oficiální tábořiště. Stanuje zde milovník ptactva. Vysedává před svým stanem a dalekohledem pozoruje bezpočet opeřenců poletujících kolem. My ale pokračujeme dál podél pobřeží. Voda stoupá, ale chceme to stihnout do druhého tábořiště. Míjíme pěkný plácek v ústí malé rokliny, ve které z povzdálí hučí vodopád.
Útesem lemovaná pláž je stále více zužována stoupající vodou která nás posléze nutí přelézat balvany v úpatí skalisek. Začínám se obávat o svůj baťoh obsahující veškerý můj majetek na tomto kontinentě. Přeci jen je tak těžký, že bych s ním neuplaval ani pár metrů a "utopit se mi ho zbytečně nechce. A tak navrhuji návrat k plácku s vodopádkem. Někteří členové výpravy, kteří mají více kuráže, zkoušejí cestu trochu dále, ale pak i oni uznají, že to dál nejde. Vracíme se k údolíčku s vodopádem. S padajícím soumrakem rozděláváme oheň, sušíme ponožky a vytahujeme pár lahvinek vína na zahřátí. Připlouvá k nám ranger na kajaku. Ujišťuje nás, že zde by nám nemělo od medvědů hrozit žádné nebezpečí. A tak pozdě v noci uléhám ke klidnému hlubokému spánku na totmo, díky přílivu, od civilizace odříznutém místě.
Na konci Costal Trail je Fort McGilvray. Pevnost je vybavena dvěma "6 inch" kanóny. Leží 200 metrů nad hladinou zálivu, který bránila během druhé světové války proti japonským útokům.Čtyřtisícové městečko Seward, které nese jméno po William H. Seward, jenž vyjednal koupi Aljašky od Ruska, se nachází přímo pod Mt. Marathon (1 403m). Mimochodem, do objevení aljašského zlata, byla většinou američanů koupě Aljašky od Ruska považována za velikou chybu a nazývána Sewardovou hloupostí. Na vrchol Mt. Marathonu se každoročně 4. července běhá závod. Cesta vzhůru je namáhavá. Nejdříve vede lesnatým porostem. Stráň je tak strmá, že se často musím chytat všeho, co je v dosahu. Po krátkém úseku kleče následuje šatelinové "pole". Odtud je již překrásný výhled a s každým krokem vzhůru si člověk připadá téměř jak v letadle. Městečko Seward se rozléhá přímo pod námi.
Melinda má můj obdiv. Pod drobnou dívčinou a ještě k tomu letuškou, jsem opravdu nečekal takovou zásobu fyzických sil :). S pokračující výškou se začínáme po kolena brodit sněhem. Cesta nahoru nám trvá tři hodiny. Výhled je fascinující. Zasněžené hory jsou v prudkém kontrastu s modrou barvou fjordu i oblohy. Dolů se nejdříve svezeme ve sněhu vytvořeném toboganu a pak běžíme jak v peřinách štěrkem. Cestu trochu měníme a to se nám málem stalo osudné. Pár desítek metrů před úpatím hory na nás čeká nepříjemné překvapení. Skalnatá stěna. Doposud jsem nikdy nelezl a nyní toho lituji. S foťákem bych tu opravdu sletět nechtěl. Ale i tuto překážku se nám všem podaří nakonec úspěšně překonat. Výlet na tuto horu určitě doporučuji!