Je na čase se přemístit do teplejších krajů. Zvažuji mezi letadlem a trajektem. Letadlem bych se přemístil rychle, ale zase bych nic nespatřil z celé jihovýchodní oblasti Aljašky. A tak volba padá na sice dražší (letadlo: Anchorage - Seattle,WA jedna cesta $220), ale zajímavější plavbu trajektem (trajekt: Seward - Bellingham,WA $374 a to bez kajuty a jídla). Poslední trajektv roce 2000 odplouval ze Sewardu 22. září.
Aljaška má delší pobřeží nežli zbytek USA dohromady. Více jak polovina pobřežních měst není dostupná po pevnině a tak v roce 1960 se obyvatelé Aljašky dohodly na vytvoření Alaska Marine Highway System (AMHS). V roce 1963 se k první lodi - M.V. Chilkat přidali další tři a dnes jich je šest. Z počátku se doprava zajišťovala ze Skagway, Haines a Prince Rupert. Nyní je zapojeno do systému více jak třicetčtyři přístavů od Aleutian Chain na západě po Bellingham v "lower 48". AMHS ročně přepraví na 400 000 pasažérů a 100 000 vozidel.
Krátce po vyplutí se seznamuji s Christopher, který se, jako téměř třetina občanů Aljašky, stěhuje na období zimy na jih. Ani jeho nepřesvědčí příspěvek aljašské vlády (kolem $2000), které by dostal, pokud by na Aljašce strávil ročně minimálně půl roku a jeden den. Dříve se pobyt zjišťoval pomocí lístků z trajektů či letenek. Dnes si pobyt dosvědčují sousedé. Raději si ani nepředstavuji, jak by
takovýto přístup dopadl v Čechách. Krátce po vyplutí na širé moře musím vzít zavděk Christopherovu nabídku tablety proti mořské nemoci. Holt Tichý Oceán není tak klidný jako Lamancheský průliv. Přímo na lodi byla možnost koupit si vodičku, kterou si člověk potřel kůži. Ta se mi ale nezdála tak účinná jako tablety Bonine, které lze koupit za zlomek ceny vodičky v lékárně či drogérii na pevnině.
Na trajektu můžete spát v kajutě, kde by vás noc vyšla asi na $20. Ale také lze spát ve spacím pytli v zadní vyhlídkové místnosti, a nebo na "solárium" - zastřešené prostranství na nejvrchnější palubě. Zde můžete také postavit stan, který ale nesmí být pod přístřeškem. Je zde nejlepší výhled, ale občas tu fouká. Většinou je solárium obsazeno mládeží. Přeci jen se tu tak nekontroluje konzumace alkoholu či travičky...
Plavba ze Seward do Bellingham,WA trvá celý týden. Cestou navštívíme hlavní města Aljašky - Juneau (současné) i Sitka (hlavní město za nadvlády Ruska). V Juneau se bude přesedat na jinou loď a tak mám celý den na prohlídku města. O tom ale později.
Mezi Campbell River a Quadra Island se nacházel jeden nebezpečný úsek a to v podobě Ripple Rock 1). Tato skála s dvěma vrcholky nevyčnívala z vody a při odlivu byla považována za jedno z největších nebezpečí pro námořní dopravu ve vodách podél Severní Ameriky. V období 1875 - 1958 si Ripple Rock vyžádal na 114 lidských životů a poslal ke dnu 120 lodí. Voda v této zúžené části proudila se zvýšenou rychlostí. První pokus odstřelit tuto skálu se odehrál v roce 1943. Pokus se ale pro silné proudění vody nezdařil a začalo se uvažovat o jiných alternativách. Mezi nimi byla i výstavba kanálu skrze Quadra Island, u Plumper Bay k Saltwater Lagoon. Od tohoto projektu se ale upustilo pro jeho vysoké finanční náklady.
V roce 1953 se započalo pracovat na podtunelování se pod Seymourskou úžinou z Maude Island přímo do vrcholků Ripple Rock. Práce pokračovala velice pomalu, postupovalo se přibližně o dva metry denně. Výtvoření šachet trvalo dvacet sedm měsíců a náklady přesáhly tři milióny dolarů. Výsledkem byla 390m hluboká šachta v Maude Island, více jak 800m dlouhá chodba pod oceánským dnem k Ripple Rock a na 100m vysoká šachta k oběma jeho vrcholkům.
Konečně 5. dubna 1958 bylo odpáleno na 1 375 tun trhaviny umístěných v obou vrcholcích. Exploze odstřelila na 370 000 tun skály a 302 000 tun vody. Šlo o největší nenukleární odstřel v historii. Na osm metrů vysoká vlna se rychle vytratila a nezpůsobila žádné škody. Po odstřelu se vrchol skály od hladiny při odlivu oddálil z 3 na více jak 15 metrů. A to je již dostatečně bezpečné pro námořní dopravu. Informace o odstřelu jsou k dispozici v Campbell River Museum, které také má videozáznam.