Noc je ještě chladná a obloha čirá. Proto mám příležitost spatřit svoji první Auroru ~ polární záři. Můj stan stavím na dohled od Mt. McKinley, široko daleko od civilizace. Noční oblohu tu neruší žádná umělá osvětlení. Prostě ideální podmínky. Jsem však unaven a tak jdu spát s budíkem na hodinkách nastaveným na půlnoc. Kolem půl jedné vykukuji rozespalý do chladné noci. Na obloze vidím něco jako jasnou mléčnou dráhu a nic víc. A tak se rychle vracím do bezpečí vyhřátého spacáku. Až o dva dny později se dozvídám, že jsem svoji první šanci spatřit polární záři o pár minut minul.
Během své druhé práce v Denali národním parku, kde pracuji také jako mechanik a v noci doplňuji olej do autobusů, si však pozorování polární záře bohatě nahrazuji. Tuto práci vykonávám pětkrát v týdnu a tak mi již žádná další příležitost spatřit záři neunikne. Pohled je to fascinující. Světelné efekty zdánlivě mohou připomínat laserové představení, ale to, co předvádí příroda se napodobit nedá, natož popsat. Ze Slunce stále k planetě Zemi proudí ionizovaný plyn obsahující elektrony, protony a hélium. Tento jev je nazýván "Solární vítr". Částice se v blízkosti Země dostávají do jejího magnetického vlivu. Stejně, jako se ručička kompasu nasměruje severojižním směrem, tak i tyto částice vytvoří siločáry ve tvaru kruhů kolem obou magnetických pólů. Zde lze také "polární záři" nejlépe spatřit. Solární vítr potom pronikne do atmosféry a společně s molekuly dusíku a oxidu způsobí záři. Severní záře se oficiálně jmenuje aurora borealis. U jižního pólu jde o aurora australis.
Na Aljašce jsou nejlepší podmínky severně od Alaska Range a to od 15.8.-15.4. Dále v severní Kanadě, jižním Grónsku, Island, severní Skandinávii. Pokud se objeví velmi dobrá záře, tak další obdobnou lze očekávat v periodě 27 dní. Další perioda frekvence je 11 let. (Neil Davis,The Aurora Watchers handbook,University of Alaska Press,Fairbanks 92). Nejvhodnější doba k pozorování je mezi půlnocí a druhou hodinnou ranní.
Částice přicházejí v návalech a chovají se jako vítr. Proto lze na obloze vidět dynamické obrazce a prudké pohyby. Zbarvení Aurory je způsobeno plyny - dusík zabarvuje do červena a modra, kyslík do červena a zelena.
Ačkoliv se může zdát, že se vše odehrává těsně nad lesem či za nedalekým vrcholkem kopce, ve skutečnosti se záře objevuje ve výšce od 75 do 400 kilometrů. Zelenou barvu mají záře ve výšce mezi 120 - 180km. červené záře jsou obyčejně ještě výše a modré pod 120 km. Polární záře může trvat několik minut ale i hodinu. Často se jakoby "vrací". Poté, co jste ji dvacet minut pozorovali a ona postupně vybledla, tak se po dalších deseti minutách zase objeví. Obrazce mohou tvořit pruh, spirálu, body či beztvaré útvary s jasným či nejasným obrysem. Já jsem měl tu příležitost vidět jednu polární záři, která postupně pokryla celou polovinu oblohy. Vedle stojící chlápek, žijící na Aljašce již dvanáct let, mi potvrdil, že žádnou podobnou záři ještě nikdy neviděl a byl z ní stejně unesen jako já. To naopak můj spolubydlící Indián Vernon ji okomentoval slovy: "That was just a little bit different but nothing new." Byla pouze trochu jiná, ale nic nového. To víš, když já byl ještě malý kluk..... A započal vyprávět, jaké to byly zlaté časy, když...