Při shánění letenky do Asie jsem našel nejlevnější letenku s Emirates Airlines. Proto jsem se rozhodl udělat si na tři dny zastávku ve městě Dubai. Letíte-li s Emirates, lze přes internet zažádat o visum na 96 hodin. (Pozn.: od 22. března 2014 Češi již turistické visum nepotřebují). Při letu nad nočním Irákem a Perským zálivem dole vidím ohně z ropných vrtů. Do Dubaje letím s kamarádem Štěpánem. Ten ale pokračuje rovnou dále do Bangkoku. Já si v Dubaji dělám třídenní zastávku.
Pak již pokračuji také do Thajska, kde se Štěpánem podnikáme výlet do národního parku Erawan. Hlavním cíle této cesty však pro mne je návštěva Indonésie. Protože tato země se rozkládá na více jak 17 000 ostrovech rozprostřených v délce 4000 kilometrů, pro začátek si vybírám jen ostrov Java. Přilétám do druhého nejlidnatějšího města - Surabaya. Protože jsem se ale dočetl, že město zrovna přívětivé není, z letiště jedu rovnou na hlavní autobusové nádraží a odtud pokračuji na jih do cca 60 kilometrů vzdáleného universitního města Malang. Zde se chci aklimatizovat. Což se daří lépe nežli jsem čekal. V okolí navštěvuji horské městečko Batu. Potkávám zde začínajícího chovatele Aguse, který mne ochotně dva dny vozí na mopedu po okolí. Navštěvujeme spolu i termální prameny Air Panas Cangar. Po třetím dni, kdy skoro pořád prší a kvůli dešti je i uzavřena cesta k vodopádu Air Terjun Cubanrondo, jedu skrze Malang na jih k pobřeží.
Tři dny trávím na pláži Balekambang. Uvažuji o pěší túře podél pobřeží do cca 20 kilometrů vzdálené další osady. Nemám ale podrobnou mapu a od místních se moc spolehlivých informací nedostává. Dokonce i majitel jedné z mála otevřených restaurací, který umí plynule anglicky, mi podává rozporuplné informace. Nakonec prý cesta vede skrze čtyři malé usedlosti a nemusí to pro osamoceného bílého poutníka být bezpečné. Prý by mne mohli okrást. A tak nakonec raději od záměru upouštím a směřuji na západ do Blitar. Město Blitar samo o sobě moc zajímavé není a tak po návštěvě nedalekého hinduistického chrámu Panataran pokračuji do již turisticky více navštěvovaného města Solo. V Solo si kupuji první jednodenní cyklovýlet do okolí. Jiný den na mopedu jedu navštívit chrámy Candi Ceto a Candi Sukuh východně od města. Do druhé nejturističtějšího města Indonésie, města Yogyakarta mi cesta vlakem zabrala pouze jednu hodinu. Vlak mezi těmito dvěma městy jezdí každou hodinu. Zde trávím nejvíce času a podnikám také výlety k dvěma nejznámějším monumentům indonéského souostroví - Prambanan a Borobudur. Den před odletem jedu vlakem nonstop do Surabaya, abych byl již na "dojezd" k letišti. Nakonec i Surabaya stála za návštěvu, kde jsem nečekaně spatřil v museu i motorku Jawa 250.
