Ve městě Solo trávím několik dní. Doma se již několik let živím organizováním cyklotúr. A tak, když vidím možnost se tu obdobné akce zúčastnit a program zní více než zajímavě, dlouho neváhám. Mým průvodcem se stává sympatický Ajib Bond. Společně se mnou se přihlásili ještě dvě holčiny z Holandska a Australan. Ajib nás vyzvedává přímo v hostelu, kde jsem ubytovaní. Vyjíždíme asi kolem 9 hodiny ranní. Jedeme pomalinku. Není kam spěchat. Tento výlet není o fyzickém výkonu - čeká nás maximálně 25 kilometrů. Naším cílem je jen 10 kilometrů vzdálená vesnice Mojolaban ležící jihovýchodně od města. Nejprve se ale musíme nalodit na vor a překonat řeku Bengawan Solo.
Hlavní náplní výletu je seznámení se s obživou obyvatel oblasti vesnice Mojolaban a okolí. Postupně navštěvujeme místní manufaktury: Tofu home Industry, Gamelan (Javanese Orchestra) Home Industy, Roof tiles, Arak (javanese wine) process, Tempe (bean cake) making, Karak (rice cracker) making. Mezi jednotlivými exkurzemi projíždíme mezi rýžovými poli. Na obzoru se v oparu ztrácí vrchol Gunung Lawu. Při zpáteční cestě se zastavujeme na oběd v restauraci v jedné vesnici (není v ceně) a v samotném městě projíždíme kolem Sunan Palace.
Cena asi půldenního výletu, odpoledne stejně přišel pravidelný tropický déšť, byla 80 IDR. Žádné další vstupné u jednotlivých zastávek se neplatilo a ani nikdo po nás nevyžadoval žádný bakšiš. Jen na závěr jsem kolegovi průvodci dal 20 IDR jako diško. Také mne potěší, když něco dostanu :).
Pokud bych si jenom půjčil kolo, tak bych určitě najel více kilometrů. Ale rozhodně bych nenavštívil tolik zajímavých míst, protože bych je nedokázal najít ani kdybych o nich věděl... Mohu vřele doporučit. Služby Ajiba jako průvodce jsou rozhodně kvalitnější než-li jeho webové stránky :)