Mt. Batur (Gudung Batur 1 717 m n.m.m) je nejaktivnější sopka na turisty oblíbeném ostrově Bali. První zdokumentovaná erupce pochází z roku 1804. Během posledního století měla tato sopka několik menších erupcí každých pár let. Jihozápadně od hlavního kráteru se nachází ještě dva menší. Erupce jsou většinou silně silné. Sopka leží v centru 10 x 13,5 km velikého kráteru, který vznikl před 29 300 lety. Vedle sopky Batur se v tomto kráteru v jihovýchodní části nachází ještě stejnojmenné jezero Batur. Jde o největší jezero na Bali. Hojnost ryb v tomto jezeře je dobrým zdrojem obživy pro obyvatele žijící v několika vesnicích na dně kráteru. Téměř dokola celé sopky Batur vede asfaltová silnice, která ale na závěr stoupá na okraj vnějšího kráteru.
Krásná krajina nabízí za krásného počasí úchvatnou podívanou. Výstup na vrchol Mt. Batur neni náročný. Bohužel obyvatelé okolních vesnic vyžadují, aby každý zájemce o výstup najmul průvodce. Protože téměř všichni podnikají výstup aby viděli východ slunce, vstávám již v 3:30 a ve 4 hodiny se v lese pod horou setkávám s paní, která na vrcholu prodává v občerstvení. Paní jde svižně, a tak jsme na vrcholu dříve, nežli jsem čekal. Asi za 1,5 hodiny. Bohužel počasí mi moc nepřeje. Vrchol sopky je kompletně pohlcen oblaky. Není vidět ani do kráteru. Viditelnost je sotva 10 metrů. V chatrči s občerstvením se potkávám s dalšími průvodci a jejich klienty. Jeden průvodce ohřívá během několika málo minut vajíčka na hraně kráteru. Kolem kráteru vede úzká stezka a po obvodu se nachází čtyři nebo pět chatrčí, kde se nabízí občerstvení. Obcházím celý kráter do kola a čekám až do 9 hodin. Viditelnost se nelepší a tak odcházím. Se sestoupením do nižší nadmořské výšky oblačnost ustupuje a mne se naskytuje nádherný pohled na jezero Batur a Gunung Abang (2 152 m.n.m.), nejvyšší vrchol dané oblasti. Začátek stezky na tento vrchol je u silnice vedoucí z Penelokan do Pampatan a je zřetelně označen cedulý. Použití této stezky je bezplatné.
Ubytovaný na tři noci jsem v obci Toya Bungkah. Následující den objíždím sopku Mt. Batur a navštěvuji také opačný břeh jezera. Zde dostávám nabídku ubytovat se v tradičním stavení, ale nechce se mi stěhovat.
Na tomto břehu se také nachází agabalijská vesnice Trunyan1, vesnice potomků původních obyvatel Bali. Tito obyvatelé své mrtvé nespalují ani nepohřbívají do země. Své mrtvé zabalí do látky a položí do bambusových klícek, kde jsou ponecháni působení přírody. Takovýto hřbitov - pohřebiště se nachází nedaleko vesnice také na břehu jezera a jmenuje se Kuban. Nedá se sem dostat jinak nežli připlout loďkou. Prý zde žádný zápach není cítit díky posvátnému stromu Banyan, který svojí vůní vše překryje.
Určitě zajímavé a mysticky působící místo jsem osobně nenavštívil. Návštěvu mne nedoporučili dva kanadští turisté, které jsem na břehu jezera potkal. Jak jsem se zpětně dočetl i na internetu, cesta lodí je nyní velkou pastí na turisty. Když jste uprostřed jezera, tak se prostě cena minimálně zdvojnásobí.... a o takové dohadování jsem, zvláště když jsem byl sám, neměl zájem...
"Místní organizace" ve vesnici Songan vyžaduje také vstupné také na stezku vedoucí na hřeben vnějšího kráteru. Naštěstí jde o sice povinné ale "donation", takže zaplatíte jen kolik chcete. Stezka také po deseti minutách končí a napojuje se na asfaltovou cestu vedoucí částečně po hřebenu.
Cyklojízda z Kintamani do Ubud - cestovní kanceláře v Ubud a Kuta nabízejí "Downhill cycling" z Kintamani do Ubud. Osobně jsem jel jen část této trasy, když jsem navštívil Gunuk Kawi a chrám Tirta Empul během jednodenního cyklovýletu z Ubud. Ale při jízdě zpět jsem zažil to, co mi později vyprávěl jeden účastník této akce: celých mírně klesajících deset kilometrů jsem nemusel ani jendou šlápnout do pedálu. Pro některé lidi jedoucí jen směrem dolu se tento výlet stal poněkud nudným...