Bedugul je rozsáhlá oblast ve střední části indonéského ostrova Bali. Oblast se rozprostírá kolem stejnojmenné obce Bedugul a sousedních Candikuning, Pancasari, Pacung a Wanagiri. Jde o oblast v horském pásmu kde největší přírodní atrakcí jsou tři jezera - Bratan, Buyan a Tamblingan a nedaleká botanická zahrada. Oblast se nachází od 700 do více jak 2000 m n.m. Na nejvyšší vrchol Mt. Catur (2 096 m n.m.) vede zřetelná pěší stezka. Cesta nahoru mi trvala cca 2.5 hodiny. Průvodce není potřeba. Dle plánku Lonely Planet z roku 2007 jsem měl trošku problém začátek stezky objevit. U Japonci vybudovaných jeskyň jsem jen náhodou našel zarostlou pěšinku vedoucí skrze hustou vegetaci zpět na širokou cestu vedoucí podél jižního břehu. Teprve z ní se oddělovala již zřetelná stezka vedoucí až na vrchol. Ze stezky ani z vrcholu výhled po okolí moc nebyl. Stezka vedla pořád v husté vegetaci, ale byl to příjemný trek. V horní části si vyžadoval i trochu lezení.
Na jezeře Bratan Lake se nachází jeden ze symbolů ostrova Bali - Pura Ulun Danu Bratan. Tento chrám je je jeden z nejfotogeničtějších. Je otevřen od 7 a.m. do 5 p.m. Byl postaven roku 1633. Tento nádherný chrám je věnován Ida Batara Dewi Ulun Danu - božstvu jezera.
V Bedugul navštěvují Bedugul (Bukit Mungsu) Traditional Market. Je to jedno z mála míst, kde mají cenovky. Přestože je tato oblast díky chrámu Pura Ulun Danu Bratan velmi oblíbenou turistickou destinací, jediné turisty, které zde potkávám jsou Indonésané. A i toto tržiště je na ně zaměřené viz. ceny na Bali.
Na mopedu jsem přejíždím k jezeru Buyan od kterého jsem chtěl přejít zalesněnou oblastí k jezeru Tambligan. Hledám tu uprostřed přírody klid a pohodu. Té se ale moc nedostává, protože vzápětí přijíždí skupina asi dvaceti "krosařů" na off-road motorkách. Začíná hustě pršet, jezdci si z toho nic nedělají, naopak pěší stezku s radostí svými stroji přeorají. Nejde o žádný závodní klub ale jen vyznavače motokrosu. A tak si to namířili do jinak asi chráněné oblasti. Asi po dvou kilometrech je ale i pro ně terén již nesjízdný. Pokračuji dále, silný déšť se mění v tropický liják, stezky se mění v potoky vody. Protože mám na začátku stezky stejně zaparkovaný moped, tak cestu až k dalšímu jezeru vzdávám. Na jedné z vyhlídkových věží odstraňuji přisáté pijavice. Cestou zpět ještě s díky odmítám místo ve stanu místních trempů (kteří do chráněné oblasti také přijeli na kroskách) a vracím se zpět.
Druhý den si vychutnávám ranní kávu při pohledu na obě jezera z vyhlídky na silnici vedoucím po hřebeni severně od obou jezer. V obci Asan Munduk ležícím na jezeře Tambligan chci za krásného počasí dokončit včera přerušený trek. Bohužel na tomto opačném konci stezky mi "místní organizace" nepovoluje bez průvodce vstup do lesa. A platit na naše cca 400 Kč za průvodce který se mnou jen tak půjde po lesní pěšině se mi opravdu nechce. Takže se loučím a kašlu na ně.
