Do města Yogyakarta, zkráceně se mu říká "Yogya", přijíždím vlakem ze Solo. Cesta trvala pouze hodinu. Vlakové nádraží je v centru města u konce hlavní třídy - Jl Malioboro. Jižně od nádraží a západně od této ulice se nachází čtvrť Sosrowijayan s levným ubytováním. Dá se zde spát v levných ubytovnách, hotýlcích i v jakých si pensionech zvaných "Losmen". V losmen Suryo se za 50 000 IDR na noc s kávou a čajem v ceně usazuji i já. Je to nejlevnější ubytování v Indonésii během mého pobytu.
Tato čtvrť je plná úzkých krátkých uliček ve kterých je zakázána i jízda na mopedech. Ten se zde musí tlačit. Oblast je vhodná pro baťůžkáře, nachází se zde také cestovní agentury které zajistí výlet k okolním atrakcím, půjčení kola a další turistické služby. Až druhý den večer, když se vracím do pensionu opačným koncem uličky překvapeně zjišťuji, kde jsem se ubytoval. Pouhých 10 metrů od pensionu sedí na schodech do zašlého příbytku dvojice lehkých děv. Celá "čtvrť červených luceren" tvořená několika uličkami začíná hned v sousedství pensionu. Při jejím průchodu si připadám jak v nějakém středověkém přístavním městě. Ztemnělé uličky, špinavé zašlé stěny příbytků, postávající či posedávající prostitutky na schodech či lavičkách. Chlapi, těžko říci zda pasáci, partneři či zároveň zákazníci hrají ve dvorku kulečník. Jiní popíjejí a pokuřují... Temnou atmosféru červených luceren a drobných žárovek podtrhuje jemný déšť... Krom vyzývavých pohledů žen si mne nikdo nevšímá. Přesto mám zvláštní pocit mrazení. Asi málokterá z nich uměla vůbec nějaké slovo anglicky. Atmosféra tohoto místa mne uchvacuje a straší zároveň. Fotit se neodvažuji...
Yogyakarta - městu s půl miliónu obyvatel se říká "duše Indonésie". Je to centrum intelektuálů a umělců. Produkty umělců si můžete koupit přímo v jejich dílnách, v galériích či na hlavní třídě Jl Malioboro. Tato ulice je lemována jedním obchůdkem vedle druhého. Pod podloubím jeden stánkař navazuje na dalšího. Prodává se zde především batika, trička, loutky, dřevěné sošky a další turistické zboží. Druhá strana ulice se večer proměňuje v řadu restaurací. Na rozložených rohožích se sedí a jídlo je na nízkých stolcích. Dávám si tu kávu, která není moc dobrá ale o 100% dražší. A ještě tu zapomínám notýsek. Naštěstí nasledující večer se mi podaří majitelku dočasné restaurace najít a notýsek získat zpět. Uprostřed Jl Malioboro se nachází také hlavní několika poschoďové tržiště Pasar Beringharjo.
Yogyakarta byla založena princem Mangkubumi, který se později stal HRH Sultánem Hamengkubuwono I. Oficiálně bylo město založeno s královstvím Yogyakarta 7. října 1756 jako výsledek bratrovražedné občanské války. Sultánův starší brat Sunan Pakubuwono II se dohodl na spolupráci s Holanďany, což Mangkubumi odmítl. Na konci války zaniklo království Mataram a vznikla dvě nová Yogyakarta a Surakarta (Solo) Pro tento hrdinský postoj provincie Yogyakarta dostala jako jediná v Indonésii speciální status a je řízena monarchou.
Kraton - královský palác zbudovaný v letech 1755-1756, se nachází v centrální části starého města. Museum bylo v roce 2011 ve velmi žalostném stavu, chabá expozice v zaprášených vitrínách. Pozitivní na návštěvě bylo, že v neděli v rámci vstupného mohl člověk spatřit představení tradičních tanců. Mimo komplex budov paláce ale stále ještě za obvodovými zdmi starého opevněného města dnes žije asi 25 000 obyvatel.
Taman Sari - Vodní Hrad - byl původně nádherným parkem s několika paláci, bazény, sloužící jako místo pro relaxaci sultána. komplex byl postaven v letech 1758 - 1765 a jak praví legenda, hlavní portugalský architekt byl po dokončení sťat aby nemohl postavit obdobné či lepší dílo. A aby tajné komnaty zůstaly utajeny. Komplex staveb byl poničen válkami a co zůstalo zničilo zemětřesení v roce 1865. Hlavní bazén byl obnoven. Za návštěvu to stojí, zvláště když jsem se sem dostal nějakou boční uličkou a hlavním vchodem, kde se platit vstup, jsem udiveně vyšel ven. Taman Sari je dnes oblíbeným místem relaxující mládeže a zamilovaných.
Koncem ledna se v parku před Kraton koná měsíc dlouhá pouť. Naopak v parku jižně od Kraton se každý pátek shromažďuje místní mládež za zábavou. Bývá zde několik set lidí, kteří se baví, popíjí NEalkoholické nápoje. Pronajímají si světélky ozdobená kola... Mezi oblíbenou zálibu patří pokud o projití se zavázenýma očima mezi dvěma stromy. Kdo uspěje, bude mít štěstí. Na celém mně udivovala hlavně jedna věc - nedovedu si představit obdobnou zábavu v Čechách, možná v celé Evropě bez alkoholu...
Ptačí trh který je v průvodci vychvalován, byl bohužel přesunut několik kilometrů jižněji. Měl jsem v plánu ho navštívit na kole, ale to se bohužel nepovedlo. K vyhlášeným monumentům Borobudur a Prambanan se mi ale navštívit dojet podařilo :) .